Studentské otazníky
Blog, Život na ZČU

Tuten ZČUch byl divnej…

Image

Tedy přesněji řečeno DIV_NEJ! Hledali jsme totiž rozdíl mezi tím být divný a být „nej”.

Ve středeční podvečer (24. 11. 2021) jsme se v počtu asi dvaceti „divnejch” jedinců „zčuchli” na společné schůzce na ZOOMu. Chtěli jsme totiž nalézt odpověď na následující otázky. Jsem divnej? A co ty, jsi taky divnej? Co to vlastně znamená bejt divnej? A jaká je hranice mezi „div” a „nej”?

Image

Pravidelnou akci ZČUch, tentokrát s podtitulem Jsi taky DIV_NEJ, zahájila moderátorka Tereza Svášková (IPC ZČU) hudebním klipem písně Divnosti od Tata Bojs a skvěle tak navodila atmosféru pro diskusi nad tímto tématem. Pozvání na akci přijali Mgr. Alena Vrbová, odborná garantka projektu PODUZ (Systematická podpora duševního zdraví v adolescenci) a Dr. Michal Svoboda z Oddělení výchovy ke zdraví FPE ZČU. Každému z nich byl věnován zhruba půlhodinový blok určený k osvětě a diskusi. Hlavním organizátorem akce je Informační a poradenské centrum ZČU.

S Alenou Vrbovou jsme rozebírali, kde se asi nachází hranice toho být divný a být „nej” – zkrátka v něčem vynikat. Zjistili jsme totiž, že většina z nás považuje věc, ve které vynikáme, také svým způsobem za divnost. Velký podíl na tom má společnost. Často se setkáváme s předsudky lidí už třeba jen kvůli tomu, co studujeme, dále pak kvůli věcem, kterými se odlišujeme od většiny, ať jsou to naše koníčky, naše nadání nebo i naše slabší stránky. Ne vždy je však tato potenciální vnější kritika oprávněná.

Michal Svoboda nahlížel na pojmy „normální” a „divný” z úplně jiného úhlu pohledu. Věnovali jsme se jídlu a stravování. Všichni jíme několikrát denně, ale názory na to, co je to „normální” jídlo, se u každého jedince dost liší, ať už se jedná o jídlo jako takové či způsob, jakým jej konzumujeme. Má na to vliv výchova, kultura a tělo každého jedince preferuje něco jiného. Vždy bychom však měli najít vyváženou kombinaci tak, aby jídlo zůstalo požitkem a zároveň příliš nezatěžovalo náš organismus.

Image

V závěru jsme se všichni shodli, že bylo přínosné a odlehčující se nad těmito věcmi zamyslet a podělit se s ostatními o své zkušenosti. Rozloučili jsme se s roztomilým oslíkem, který bývá často nálepkován jako hloupé a neužitečné zvíře, přestože to ve skutečnosti není pravda. Ani my bychom se neměli nechat nálepkovat za to, co ostatním nepřipadá úplně košér, protože právě to z nás dělá samostatně myslící osobnosti a ne jen loutky na provázcích ostatních.

Pokud tě téma duševního zdraví (a oslík) zajímá, doporučuju rozhodně sledovat projekt PODUZ na sociálních sítích:

IG: @div_nej_

FB: @div.nej.zcu

www.bezbarier.zcu.cz

Image

Pokračujte ve čtení