Co je to Finále Plzeň? Jak se jeho součástí můžeš stát i ty? Michaela Vaňková se podělí o své zkušenosti a prozradí, co všechno od této akce můžeš čekat.
Michaela Vaňková v roce 2016 úspěšně ukončila magisterský obor Blízkovýchodní studia na Fakultě filozofické ZČU a momentálně pokračuje v doktorandském studiu na Katedře antropologie, kde se věnuje íránským ženám žijícím u nás. Na filmovém festivalu Finále Plzeň byla v roce 2017 součástí studentské poroty.
Jak ses o Finále Plzeň vlastně dozvěděla?
O Finále jsem se dozvěděla během studia, původně jsem se hlásila do festivalových novin, kde už ale nebylo místo. Bylo mi doporučeno přihlásit se do studentské poroty a zapojit se do dění festivalu takto. Tak jsem zkusila štěstí v dokumentární sekci.
Proč ses na festival přihlásila?
Přihlásila jsem se, protože mě filmy a filmové prostředí zajímá, hlavně tedy dokument a česká tvorba.
Jaké byly podmínky pro přijetí do poroty?
Poslala jsem životopis s motivačním dopisem, ve kterém jsem uvedla, proč bych se měla stát porotkyní studentské sekce. Myslím, že jsem se stručně rozepsala o tom, jaké filmy mám ráda, co mě baví a jestli mám nějakou „kvalifikaci“ pro daný obor.
V čem spočívala tvá práce?
Dalo by se říci, že hlavně chodit na filmy své sekce, povídat si o nich a hodnotit je. Skutečnost byla opravdu taková, k tomu jsme si občas plnili i jiné společenské povinnosti či účast na debatách atd. Mohli jsme zhlédnout i jiné filmy, z dalších kategorií, ale většinou na to nebyl čas. Náš program byl hodně nabitý, měli jsme v podstatě rozvrh, podle kterého jsme se řídili. Samozřejmě nám bylo umožněno si vše časově přizpůsobit a někdy jsme využili možnosti podívat se na film dodatečně. Opravdu jsme ale museli vidět každý snímek, abychom jej mohli společně zhodnotit. Nejzajímavější a nejpřínosnější byla promítání s tvůrci dokumentů a závěrečné debaty. Na taková chodívám i v běžném životě, protože hezky dokreslí pozadí filmu. Po filmu jsme si vždy sepsali poznámky a na konci festivalu jsme po diskuzi vybrali vítěze. V každé filmové sekci byla studentská a mezinárodní porota. Vzpomínám si, že jsme se s mezinárodní porotou v naší kategorii neshodli ani na jediném snímku. Oni byli profesionálové, a tak třeba nahlíželi i na technické provedení filmů, my jako filmoví nadšenci, ale studenti a amatéři jsme spíše dávali prostor osobnímu vkusu.
V jaké porotě jsi byla a jaká byla spolupráce v rámci tvé poroty?
Byla jsem součástí dokumentární sekce spolu s dalšími dvěma slečnami a troufám si tvrdit, že jsme si senzačně rozuměly a ve finále se i shodly na našich favoritech. Líbilo se mi, že jsem se seznámila s lidmi, které bych jinak nepotkala.
Vídali jste se s někým z jiných porot? Ať už studentských nebo mezinárodních?
Vídali jsme se i s ostatními porotci – podle toho, kdo a kam jsme chodili na filmy. Ale moc často ne, jelikož právě dokumenty se promítaly převážně v DEPO2015, zatímco většina filmů byla pak v Měšťanské besedě. I tam jsme se ale dostali a seznámili se jak se studenty, tak s mezinárodní porotou jiných sekcí. Vzhledem k tomu, že celý týden byl náročný, nejvíce jsme se všichni sblížili na závěrečném večírku, který byl opravdu skvělým završením celého festivalu.
Jak k tomu přistoupili vyučující? Festival se přece koná během semestru…
Moji vyučující o tom ani nevěděli, jelikož mi to hezky vycházelo a neměla jsem žádný problém s tím, že by se mi to krylo se školou. Myslím, že jen jednou jsem měla naplánovaného něco důležitého, co se mi krylo s promítáním, ale vše jsem si domluvila a film si zhlédla zvlášť. Když to bylo nutné, mohli jsme se na film podívat v samostatné místnosti na speciální projekci.
Splnila tato akce tvá očekávání?
Upřímně, neměla jsem žádná přehnaná očekávání. Zapojení se do festivalu jako studentský porotce bylo ale skvělým zážitkem a vzpomínám na to moc ráda.
Co se ti na festivalu líbilo nejvíce?
Nejvíce na mě zapůsobila atmosféra, která na Finále panovala. A takový ten šum, míjení se a potkávání se s režiséry, producenty, scénáristy a lidmi, které zajímá film a nejen ten.
Co máš ráda za filmy a proč?
Nejraději sleduji dokumenty, hlavně časosběrné filmy o obyčejných lidech a jejich životech, které nakonec ale nemusí být vůbec tak obyčejné. Zajímají mě aktuální témata, často to jsou třeba palčivé společenské problémy. Ne, že bych se ráda dívala na cizí utrpení, ale považuji za moc důležité, aby se u nás i ve světě mluvilo o věcech, které často nevidíme nebo přehlížíme. I díky čočce kamery a především umu toho kterého tvůrce se dostáváme blíže k lidem, kteří třeba nejsou součástí naší sociální bubliny a jejich problémy nejsou naše, tak je neřešíme.
Kromě toho mám ráda i hraný film, například drama a francouzskou tvorbu. Konkrétně si vybavím film Obracečka not, který je podle mě naprosto skvělý, ale asi ne moc známý. Nakonec, nemám úplně vyhraněný vkus, ale často vydržím spíše u filmu, ve kterém se příliš nemluví. To je opravdu umění udělat film bez zbytečných dialogů.
Kdybys měla shrnout, co ti účast na této akci dala, co by to bylo?
Účast na Finále mi dala možnost nahlédnout za oponu toho, jak se dělá festival takového druhu. Líbil se mi ten organismus, jak všechno žilo, vznikalo a bylo propojeno s různými médii a lidmi a k jakým interakcím docházelo. Úplně nová zkušenost pro mě byla pojmout něco tak moc příjemného zároveň velice zodpovědně. To byla další přidaná hodnota.
Z jakého důvodu bys studentům doporučila, aby se této akce zúčastnili?
Doporučila bych to úplně každému, koho zajímá film a filmové prostředí. Tomu, kdo si chce rozšířit obzory a potkat lidi z profese a festivalu, které by třeba běžně nepotkal. Nesmí však od toho očekávat, že se seznámí s celebritami nebo že bude jen chodit na filmy a večírky a nebude unavený. Unavený určitě bude, ale moc hezky!
Pokud jsi také milovník filmů a filmové tvorby, nenech si tuto jedinečnou příležitost ujít. Do 18. června můžeš odeslat svou přihlášku a možná právě z tebe se 24. až 29. září stane člen studentské poroty! Všechny důležité informace najdeš zde.
