Blog, Život na ZČU • 25. 4. 2022 • Jan Šimek

Na vlnách ZČU: Historie studentského vysílání v Plzni – 2. díl

V minulém díle ses mohl mimo jiné dočíst o vzniku studentského Rádia Bomba, které od přelomu milénia servírovalo zejména studentům ZČU pořádnou porci muziky všemožných žánrů, nezávislých pořadů, zajímavých hostů a mnoho dalšího.

Na obměnu osazenstva v rádiu v roce 2008 nahlíželi různí lidé různými pohledy, nicméně dnes již víme, že se vysílání podařilo zachovat i po čas další dekády, a to především díky ZČU, která hradila veškeré náklady spojené s provozem rádia.

Abychom se dostali do obrazu, připomeňme si, jak vystupovalo Rádio Bomba v první dekádě 21. století. Ačkoliv se vysílalo v pásmu FM, organizace i samotné vysílání byl skutečný „punk”, jak vylíčil Marek Vyčítal. Vysílač byl až na pár klíčových součástek zbastlen nadšenci, studio, ač vybaveno slušnou zvukovou technikou, mohlo před rekonstrukcí na některé jedince působit dost stísněně a hlavní komunita posluchačů sestávala z obyvatel borských kolejí. Dalo by se tedy hovořit o skutečně undergroundové záležitosti.

To se mělo změnit v roce 2008, kdy se vedení rádia obměnilo a byly zde ambice vysílání maximálně zprofesionalizovat. To se sice starému, spíše anarchistickému, vedení moc nelíbilo, nicméně možná i díky tomu se povedla domluvit spolupráce s univerzitou, která rádiu poskytla nemalé finanční částky. Rádio Bomba začalo tedy vysílat přes internet, daní za legalizaci však bylo ukončení vysílání na pirátské FM frekvenci.

Dveře do studia rádia Bomba na koleji Máchovka

Po stabilizaci situace bylo vysílání řízeno kolektivem zhruba patnácti lidí, kteří se postupně obměňovali. Mezi nimi již panovaly hlavně kamarádské vztahy, na rozdíl od vztahů mezi starým a novým vedením. Rádio vysílalo 24 hodin denně tematické hudební smyčky, které byly v hlavních vysílacích časech proloženy živými pořady s moderátory.

Pořady na Bombě a poslechovost

Za necelých 10 let se v rádiu vystřídalo poměrně velké množství pořadů, přičemž doba zániku těchto pořadů většinou odpovídala době ukončení studia jejich moderátorů. Většina pořadů byla vymezena žánrově, což lze vydedukovat už z jejich samotných názvů, jako jsou např. SKÁča, Houmi’s Punk Happy Hour, Musica Synthetica, Guitars for People, Hopsinkáda a mnoho dalších. Vysílaly se ale i pořady mluveného slova jako PEe/aK week nebo Dioné on Air.

Právě Dioné on Air byl jeden z pořadů, který se udržel nejdéle, a vynikal i v poslechovosti. Jednalo se o diskusní čtrnáctideník se zajímavými hosty, který rozšiřoval pole působnosti tehdejšího studentského „zpravodajsko-informačního” serveru Dioné.

Z hudebních pořadů byl podle Marka Vyčítala dlouhodobě nejoblíbenější pořad Hrátky s čerty. Sám Marek a další moderátoři tohoto pořadu zůstali zaměstnanci ZČU i po ukončení studia, a udrželi tak pořad v chodu delší dobu než bylo v rádiu obvyklé.

Ukázka webových stránek z roku 2008

Zatímco v době vysílání smyček byly většinou připojeny nižší desítky posluchačů, s moderovanými pořady poslechovost rostla na desítky až stovky lidí, kteří poslouchali online, další stovky lidí si pak pořady přehrávali ze záznamu. Nejvíce lidí dokázali přilákat třeba hosté jako Daniel Landa, Bára Zemanová a zvány byly i nejrůznější kapely. Pozornosti neušly ani soutěže o lístky na populární hudební akce, třeba na Metalfest.

Postupem času pořadů spíše ubývalo, stále zde však byla zřejmá snaha o zachování určité pravidelnosti. V programu rádia z roku 2016 se můžeme dočíst např. o pořadech Večerní nálada, Rybí prsty s pudinkem, ClubLife, MFH Chart, Čtvrlibrák se sýrem, FlashBack či občasný pořad Za oponou DJKT nabízející rozhovory s osobnostmi plzeňského Divadla J. K. Tyla.

BombaFest a BombaParty

Zřejmě největší zviditelnění rádiu přinesl festival BombaFest. Jednalo se o jednodenní hudební festival, jehož cílem bylo představit především studentům ZČU kapely všemožných žánrů, kde mohli spatřit své spolužáky – šlo tak o volné navázání na festival Kapeláž, který dodnes pořádá Stavovská unie studentů ZČU. Festival měl takový úspěch, že se podařilo uskutečnit hned několik ročníků. Ten historicky první se konal v listopadu 2009 v plzeňském klubu Buena Vista. Po dalších plzeňských klubech, univerzitním kampusu či bývalém pivovaru Světovar se festival nakonec usadil v Moving Station – prostorách nádraží Plzeň, Jižní předměstí. Nejúspěšnější roky festival navštívilo až tisíc návštěvníků. Ten poslední se udál před deseti lety, v roce 2012.

HroBeSo, jedna z více než desítky studentských kapel vystupujících na BombaFestu 2010

BombaParty byla akce pro ty, kteří spíše než velkým pódiím dávají přednost klubům a diskotékám. Akce byla specifická tím, že na rozdíl od jiných párty v Plzni negenerovala žádný zisk a organizátoři se snažili ji vylepšovat na základě připomínek účastníků, kteří byli většinou studenty ZČU. Vstup byl tedy zdarma a výsledkem měla být party, kterou si studenti opravdu přejí. Koncept měl úspěch a nakonec se takových party uskutečnilo na desítku.

Zánik Bomby a vznik Wéčka

V roce 2016 začínaly aktivity vysílacího týmu Rádia Bomba postupně ubývat, až stanice zcela vyšuměla. Tou samou dobou však začal vznikat na Sutnarce projekt s názvem Wéčko. Rovněž se mělo jednat o rádiovou stanici, jejíž vysílání je plně v rukou studentů, Rádio Wéčko tedy plynně navazuje na tradici Rádia Bomba, avšak místo studia na koleji Máchovka se vysílá ze zbrusu nového moderního studia, které se nachází přímo na Sutnarce v univerzitním kampusu. Rovněž byl přepracován celý vizuál, který působí velmi moderně a nese v sobě uměleckého ducha fakulty, kde rádio sídlí. V současné době se jedná o jediné (oficiální) studentské médium ZČU.

Hudba a pořady na Wéčku

Rádio Wéčko vysílá 24 hodin denně hudbu všemožných žánrů, samozřejmě se zaměřením na mladé posluchače. To znamená, že dechovku ti tady asi úplně nepustí, ale opravdu nevím o jiném rádiu, kde by ti po americkém hip-hopu pustili slovenský punk následovaný Abbou, Wanastowkami či Třemi sestrami, a to mě fakt baví. Každý si tu tedy přijde na své a na rozdíl od komerčních rádií tě tu nebudou otravovat žádné reklamy.

V současné době je však rádio, co se pořadů týče, poněkud chudší. Na vlnách můžeme najít třeba rozhlasovou talk show Boun Talks, a to většinou ob čtvrtek. Jejími hosty jsou obvykle inspirativní osobnosti přímo ze Sutnarky. Dále lze čas od času zaslechnout pořad Nový signál, který bývá vždy tematicky orientovaný, např. na taneční nebo syntetickou hudbu, ale třeba zatím poslední díl byl věnován ukrajinským, ruským a běloruským písním. Další tři pořady jsou podle oficiálních stránek Wéčka v přípravě – mělo by se jednat o pořady zaměřené na analogovou hudbu, rap, hip hop a netradiční zpravodajství.

Pořady však v současné době postrádají jakékoliv programové schéma a webové stránky rádia na mě působí velmi statickým dojmem. V podstatě jediný zdroj, kde se dozvědět, kdy se který pořad bude vysílat, je oficiální facebooková stránka Wéčka. YouTube kanál ani instagramový účet v současné době nemají žádný obsah, což je podle mě věc, na které by se určitě dalo ještě zapracovat. Obecná propagace rádia je velmi slabá. Drtivá většina nových studentů ZČU nemá ani tušení, že rádio existuje. Jo a možná to nejdůležitější – rádio naladíš online na stránce wecko.zcu.cz. Pokud ti rádio nebude hrát, zkus změnit nastavení kvality na vysokou (mně to pomohlo).

Závěr

Ačkoliv má studentské vysílání v Plzni dlouhodobou tradici, v současné době je patrné, že mladí lidé se od rozhlasové platformy odklánějí, a to nejen od amatérských, ale i regionálních a celoplošných stanic. Můžeme se tedy bavit o tom, zda má v současné době samotné lineární vysílání vůbec smysl, zvláště pokud není žádným způsobem archiváno pro pozdější poslech. V případě archivace už by se dalo mluvit o podcastech, které si nyní naopak získávají příznivce i u mladé generace.

Aktivity Rádia Bomba nekončily jen ve studiu. Vyústily až v legendární BombaFest, který dával studentům příležitost ukázat jejich um jinde než u zkoušky a působil zároveň jako tmelící článek mezi těmi, jež si přišli kapely poslechnout. Zdá se mi, že zejména teď po X karanténách je v kampusu dost mrtvo a takové akce vzkříšného charakteru bychom potřebovali jako sůl. Doufám, že v létě kampus opět ožije a ze mě nebude jen „Another Brick in the Wall”.