O tom, jaké je to vyjet do zahraničí na Erasmus, už na našem blogu párkrát zaznělo. Tentokrát se ale nebudu ptát na zkušenost jiných studentů, nýbrž ti povyprávím, jaký byl můj studijní pobyt v hlavním městě italského regionu Marche, Anconě. A jelikož je Itálie vyhlášena svou výtečnou kuchyní, provedu tě svým semestrem v zahraničí pomocí italského menù:
Antipasto: Jak to všechno začalo
Přibližně rok před očekávaným semestrem výjezdu jsem se přihlásila do výběrového řízení a vybrala si dvě preferované destinace – Norsko a Portugalsko. A jak to tak bývá, pár měsíců nato se téměř všechno změnilo a má přihláška byla nakonec schválená úplně jinam, a to konkrétně na Università Politecnica delle Marche v Itálii.
Tip: Rozhodování kam vyrazit byl pro mě docela oříšek. Pokud se tedy třeba také nemůžeš rozhodnout, kam tě to táhne víc, sepsala jsem tipy do článku Jak vybrat destinaci pro Erasmus.
Primo piatto: Očekávání versus realita
Očekávání máme každý různá. Moje byla, že se rychle naučím italsky, že Italové nebudou moc řešit školu, že možná budu půl roku kvůli cenám jíst suchou rýži a každý den chodit k moři. A ejhle, nic z toho nevyšlo.
Italština je nádherný zvučný jazyk a o to více mne mrzí, že není tak jednoduchá, jak jsem slyšela. Výslovností je pro Čechy sice jednodušší než pro jiné národy, je to ale taky spousta gramatiky a slovíček k zapamatování a navíc i rozdílnost v dialektech regionů. Škola poskytovala kurzy italštiny pro cizince všech jazykových úrovní, což sloužilo jako takový základ k učení se novému jazyku. Také jsem zkoušela Duolingo, ale ruku na srdce, mockrát se mi nepoštěstilo italsky říct: „moje teta má ráda jablka“. Po poměrně krátké době jsem ale začala Italům trochu rozumět a pak už záleželo jen na mě, kolik času jsem učení nového jazyka mohla dát.
Co se týče školy, tady se moje představy od reality lišily asi nejvíc. Oproti předmětům na univerzitě u nás mají kurzy v Itálii během semestru různou délku. Může to být celý semestr nebo klidně jenom dva měsíce. Zkouškové, jak ho známe my, je tedy jenom pro celosemestrální předměty. Já měla většinu předmětů s americkými učiteli, což jsem velmi ocenila. V porovnání s italskými vyučujícími to totiž byla taková bonusová zkušenost ve zkušenosti. Ve škole jsme měli méně hodin (nerozlišuje se ani přednáška a cvičení), ale o to víc byla požadována aktivita mimo výuku. U předmětu Supply chain, který trval přibližně dva měsíce, jsme například museli provádět simulaci výroby každý den, včetně víkendů. U jiných stačilo docházet jednou týdně na výuku a na konci přijít na zkoušku. Můj nejoblíbenější předmět byl Teamwork, negotiation and conflict management, na kterém jsme například analyzovali práci týmu v epizodě pořadu Hell Kitchen Gordona Ramseho nebo jsme vyjednávali pracovní podmínky pro svoji fiktivní skupinu.
Co se týče financí, grant pokryl veškeré mé nutné náklady. Ubytování stálo 250 € za měsíc, dojít se dalo všude pěšky a potraviny jsou přibližně stejně drahé jako u nás. Káva je ale naopak (mnohem) levnější než u nás. Za typickou snídaňovou kombinaci kávy a cornetta (pozn. cornetto je italský croissant) zaplatíš 2 €, takže jsi-li milovník kafíček a sladkého pečiva, Itálie bude tvým nebem.
Secondo piatto: Život v Itálii
Jestli jsem si někdy při studiu přála cestovat, na Erasmu se to povedlo na 150 procent. Oproti jiným Erasmákům jsem ale neměla potřebu cestovat do dalších států. Návštěva každého z 20 italských regionů mi totiž přišla jako návštěva nové země. Každý region má svá typická jídla, svůj dialekt, své zvyky a místní jsou na to patřičně hrdí. Povedlo se mi dát si tu pravou pizzu v Neapoli, vidět milánské Duomo, procházet se po slavném tržišti v Palermu, sledovat východ slunce v Bari, ztratit se v San Marinu a spoustu dalšího. Poprvé jsem taky zkusila stopovat a skoro také couchsurfing – na poslední chvíli jsem zjistila, že jsme si s kamarádkou domluvily nocleh v nudistické domácnosti. Zážitek jsme se tedy rozhodly nakonec vynechat. Život v Itálii je prostě zalitý sluncem, vůní mořské soli a úsměvy Italů naříkajících nad šálkem espressa („Mamma mia!”).
Dolce: Všude dobře …
Mezi vyjíždějícími (nebo spíše přijíždějícími) studenty možná občas zaslechneš pojem PES. V tomto případě se nejedná o konverzaci milovníků zvířat, ale o takzvaný posterasmový syndrom. Život na studijním výjezdu je plný nových, krásných i těžkých momentů, které tě mohou zavřít do jakési bubliny. Ta většinou praskne po příjezdu domů, kdy se vrátíš do původního prostředí. Jak se s takovou situací poprat?
Ačkoliv byla Itálie snad tím nejkrásnějším místem pro studijní výjezd, jedním z poznatků, který jsem si s sebou přivezla, je, že doma je doma. Paradoxní je, že právě pobyt v cizí zemi mi ukázal, co mám na české kultuře a životě v Plzni ráda a co je pro mne zde důležité. Nikdy víc jsem se totiž snad netěšila na svíčkovou, vůni česnečky v sychravém dni, sváteční tradice s rodinou, přátele chápající český humor a také samozřejmě na točenou plzeň. A Itálie? Tu jsem si (až na to moře) přivezla zpět s sebou a připomínám si ji jako správný Ital každé ráno při šálku espressa z moka konvičky. Pokud tě tedy PES trápí, vzpomeň si na své rituály a zvyky z Erasmu a neboj se je převést do svého každodenního života doma v Česku.
Na závěr našeho menù mám pro tebe osm rad a poznatků, které zpříjemní tvoji příští návštěvu bella Italia:
1. Cappuccino se kvůli mléčné pěně považuje za sytý nápoj a pije se tedy jen dopoledne, ke snídani. Především na jihu ti ho dopo pranzo (po obědě) nepřipraví.
2. Objednáš-li si „latté”, zřejmě tě překvapí, co ti obsluha donese. Latté je totiž italsky čisté mléko. Proto objednávej „latte macchiato” [makijáto].
3. V italských barech noční život nenajdeš. Barem je totiž myšlen caffè bar, tedy ekvivalent naší kavárny.
4. Čím jižněji jsi, tím delší bude poobědová siesta/ pausa/ riposo. Na Sicílii se můžeš setkat i s tím, že zavřou ve 12 a otevřou až v 19 hodin.
5. Neobjednávej si boloňské špagety. Neexistují totiž. Z Bologni pochází boloňské ragú, které můžeš ochutnat s jinými druhy těstovin.
6. Těstoviny se vaří jako poslední, nikdy se neoplachují a nepřidává se do nich olej. Důvodem je, že pokud je dáš teplé do omáčky, ta se do nich částečně vstřebá a vznikne tak lepší konzistence.
7. Pizza je pokrm, který je určený k socializaci a jí se především k večeři. Pizza se podává nerozkrájená a každý by měl mít pizzu vlastní (nepůlenou).
8. Italská snídaně se skládá z kávy a sladkého pečiva nebo jenom z kávy. Podniků na brunch tady rozhodně tolik jako u nás nenajdeš.
