Již dříve jsme na blogu představili místa, kde se mohou studenti scházet, a především se učit. Troufám si však tvrdit, že mnozí z vás netuší o všech funkcích studovny, která je součástí Fakulty aplikovaných věd.
Kromě toho, že zde vysedávají lidé s notebooky či postávají zadumaní před tabulí, neboť v prostorách funguje takzvané Student Support Centre, kromě toho, že jsou zde sedací vaky pro lenivce, spousta zásuvek a dokonce i přípojky na ethernet – kromě toho všeho nese tato studovna honosný přídomek Centrum logických her.
Co to vlastně znamená a jak si to představit? Nu rozhodně ne jako klasickou studovnu. Není tu ticho – nikdy. Místnost je plná chladného čerstvého vzduchu a denního světla díky takřka proskleným stěnám. Po obvodu pospává pár studentů v pohodlných vacích, menší stolky se zásuvkami jsou obsazeny těmi, co se ztrápeně hrbí nad závažnými problémy existence atomu či čeho. Ale dlouhé stoly uprostřed ovládá jakýsi živel, co se zmítá v poryvech emocí. To jsou hráči, o těch si dnes budeme povídat.
Ale aby to nevyznělo špatně – původcem onoho hluku nejsou jen oni, ale i ti studující. Nevěřili byste tomu, kolik pocitů, dojmů a rozporů se najde v těch technických vědách. Studenti na sebe hulákají a dohadují se o tom či onom a hráči tomu všemu dodávají příjemnou odlehčenou atmosféru, takže se co chvíli místností rozlehne burácivý smích.
Když se člověk nesměle přiblíží k hráčskému stolu, nenechají jej v ostychu dlouho. Hráči jsou specifičtí lidé, nasávají své okolí, pohlcují jej. I tebe se okamžitě chopí a posadí tě mezi sebe. Chtějí tě získat. Než se naděješ, máš v ruce karty a před sebou všelijaké destičky a kostičky, panáčky a figurky a vůbec všechny ty nezbytné věci, kvůli kterým je nezbytný i ten velký stůl. A pak ti vše rovnou za běhu vysvětlují a tvůj robůtek se po herním plánu pohybuje vpřed a vzad a pak po pásech ujede někam stranou, narazí do překážky či ještě něco jiného, na to ale není čas, protože zrovna u vedlejšího stolu umírá šerif a banditi s radostným pokřikem vítězí, vždyť svět je a vždy byl nespravedlivý.
Po chvilce získáš takový zvláštní pocit, že na katedře kybernetiky se zřejmě nudí. Proč? No většina hráčů pochází právě odtamtud. Možná v tom najdeš souvislosti – když se zamyslíme, s jakou motivací si tak středoškolák vybere tento obor? Chce si hrát – s roboty. Myslí si, že s nimi bude jezdit sem a tam a vynalézat všemožné vymoženosti. Že to tak není? Není, a přichází tak pro ty hravé duše velké zklamání, jak samy přiznávají. A tak si to kompenzují. Pokud tedy čteš tento článek a teprve si svůj obor vybíráš, věz, že kybernetika není jako velké hračkářství, ale že si kdykoliv a kdokoliv může přijít zahrát. A to neplatí pouze pro kybernetiky, zde je vítán každý, ať technik nebo třeba student blízkovýchodní kultury.
Sám jsem tam kdysi takhle přišel a byl vtáhnut do divokého víru, ve kterém zmizelo odpoledne a s osmou hodinou večerní přišel vrátný a ukončil napínavou řež. Než se tak stalo, stačil jsem se dozvědět spoustu věcí. Je tu automat na kafe, což se při dlouhodobém a pravidelném pobytu hodí. V kampusu se jídlo nesežene po třetí hodině, ale hned naproti je pekárna, kde mají makové a pistáciové pletence – ty tu jí snad každý. A také (nedovedeš to asi docenit, dokud se nestaneš alespoň z části hráčem) zde mají prý i docela velké rarity – hry, které vyšly jen v malém nákladu v limitovaných edicích, netradiční rozšíření a podobné lahůdky.
Může sem každý, kdokoliv z jakékoliv fakulty, a tak narazíš na správný univerzitní mišmaš při klasických pátečních (či jiných, záleží, jak se to sejde) odpolednech. Jednotlivci i skupinky si zde mohou hry rezervovat přes internetovou stránku, dokonce se stává, že celá studovna je zabrána na nějaký turnaj. Mezi ty klasické patří šachový či piškvorkový, občas se však konají i přebory v Bangu (to je to s tím šerifem) a zrovna tento semestr se každou středu hraje Dračí doupě. Každou volnou hodinu tam uslyšíte výkřiky Bang! A Vedle! Pokud je extra málo času, vytáhne se Princezna.
A odkud že se to všechno tahá? Ze dvou skříní, skříní, které jsou napěchované hrami, aby si vybral skutečně každý. Vždyť to za to stojí. Krom toho skutečně poznáš zajímavé a přátelské lidi, když vyrazíš prozkoumat ty nebezpečné končiny favácké studovny.
Velké poděkování za vznik tohoto článku patří Matouši Kilišovi.
Studovna je otevřena od 7:00 do 20:00, přístupná na jakoukoliv univerzitní JISku, vstupuje se samostatným vchodem v levé části v přízemí budovy při pohledu od tramvajové zastávky (znázorněno na obrázku).
