aneb Celkem neznámý „hidden gems“ mezi deskovkama, který jsem ochotný hrát v podstatě kdykoliv a nejen, když vám po sedmdesátý pátý odmítnu Monopoly.
Mysterium
Třemi slovy: „Dixit, ale lepší“. Dixit je hra, kde vybereš jednu kartičku s lehce zmateným abstraktním obrázkem a snažíš se ji vyjádřit slovem, zvukem, melodií nebo čímkoliv jiným. Každý hráč pak přihodí jednu kartu ze své ruky, která na ten popis sedí, zamíchají se a všichni vesele tipují, která byla ta tvoje. Potom se to oboduje, vybírá další hráč a jede se dokud někdo nemá X bodů. Tak, a teď si představte, že by to nebylo repetitivní a actually zábava!
Mysterium je asymetrická kooperativní hra, kde média spolupracují s duchem (duchařská média, nikoliv TV Šlágr a Rádio Junior) a snaží se přijít na to, kdo ducha zabil. Obě strany sledují stejný cíl, a tedy buď všichni společně vyhrají, nebo prohrají. Duch nesmí mluvit a pomocí vizí (což je stejný typ abstraktních obrázkových karet jako v Dixitu) postupně každému médiu dává nápovědu na osobu, místnost a předmět, kterými mohla být vražda spáchána. V poslední fázi hry se ze všech kombinací osob, závislých na počtu hráčů, snaží hráči z finálních vizí odhalit opravdového vraha.
Všechny osoby, předměty, místnosti a karty vize se tahají na začátku hry ze zamíchaného balíčku, takže je každá hra jiná. Hraní za ducha a za médium je naprosto odlišná zkušenost a fakt, že se abstraktní karty vizí nevztahují ke hráčovým slovům, ale hráči se je snaží vždy přiřadit „nějakým způsobem“ k dané sadě osob/místností/předmětů, které zrovna hádají, z Mysteria dělá mnohem zábavnější a méně repetitivní hru než Dixit. Rozhodně všem doporučuji, akorát pozor – kup si tu českou verzi, nikoliv tu ruskou, protože ta ruská má o dost horší obrázky, což je u hry založené na spojování obrázků s obrázky docela handicap.
Jo, a kdyby jsi chtěl hrát deskovky, ale nechtěl se vidět fyzicky s kamarády, tak Mysterium je dostupné i v digitální verzi, tuším na Steamu a snad i na Google Play/Apple Store.
Munchkin
Munchkin je karetní dungeon-crawler deskovka na drogách, kterou nejlépe vystihuje tenhle výňatek z první stránky pravidel „Všechny ostatní spory při hře vyřešíte tak, že na sebe budete hlasitě křičet argumenty, přičemž poslední slovo má vlastník hry“. Je to ve výsledku docela jednoduchá hra, akorát je těžké na začátku vysvětlit všechny interakce a mechaniky. Otočíte kartu, zabijete příšeru, dostanete úroveň, první hráč na 10. úrovni vyhrál. Za příšery máte zbraně, zbroje, talismany, které vykládáte na stůl a zvyšují vám útok nebo nějaké lektvary či co, které jsou jednorázové. Easy. Co je ale na hře zábavné, je samotná interakce s ostatními hráči, která je ještě umocněná asi dvanácti dokoupitelnými dodatky. Většina her má přesně stanovená pravidla pro směnu surovin mezi hráči (v tomhle případě jakýchkoliv karet), v pravidlech Munchkinu je, že si můžete slíbit cokoliv v „reálném světě“. Jednou jsem vydíral přítelkyni Lumíky v mixéru tak dlouho, až mi slíbila, že mi přijede uvařit snídani, oběd a večeři na vlastní náklady. Nerozumíš týhle větě, ale zní ti naprosto hustě? Přesně!
Munchkin je zároveň neskutečně zábavný ve svých chytrých obrázcích a popiskách karet, kde v podstatě na každé kartě najdeš minimálně jednu vtipnou pop-kulturní referenci. Kdybych se měl hodně snažit hře něco vytknout, tak asi jenom to, že partie (zvláště pokud si tam přimícháte víc dodatkových balíčku a hraješ se zkušenými hráči) je někdy dost na dlouho a je pravda, že minimálně rozšíření Jeskyní je naprostá nutnost, bez které je hra o dost chudší. Ale řekněme si narovinu, kdo by nechtěl rozeštvat kamarády tím, že jim sebere pět jejich těžce získaných úrovní jenom protože si (dle příkazu dané Jeskyně) nedokázali zapamatovat tvojí přezdívku „Malexstrahzar, elfí ničitel pulčíčích ponožek“ a za každé špatné oslovení se jim jedna úroveň strhla. Kamarádi mě teď nesnáší a tebe můžou taky!
Mars: Terraformace
Kolonizace Marsu je už hezkých pár let velké téma a vzhledem k její dosažitelnosti se poznatky o ní dobře kvantifikují. A co se stane, když je kvantifikujete do deskovky?
Mars: Terraformace je hra o terraformaci Marsu. Jop. Hrajete na hexagonálním hracím plánu Marsu a vaším cílem je zvednout teplotu, kyslík a množství vody (vše založené na reálných vědeckých datech), aby se Mars mohl stát dostatečně obyvatelným. Když se vám to povede, hráč s největším Terraformačním Ratingem (TR) vyhrává. TR dostáváte za vytváření lesů, oceánů a zároveň za další blbosti okolo. Během tahu máš dvě akce, které se vztahují k hraní karet z ruky, což je tvůj většinový způsob možnosti stavění budov, dělání projektů, zvyšování produkce a záškodnictví. Hra je zpočátku děsně komplikovaná a dost blbě se to učí, když tam nemáte někoho, kdo to už zná a může vám všechno vysvětlit. Je to jak přednost hry, která zaručuje zábavnost a nerepetitivnost při každé ze zhruba dvou hodinových partií, ale zároveň je to hlavní nevýhoda hry, protože jak při učení, tak při hraní, vyžaduje docela dost vaší mozkové kapacity. Další, a asi můj nejoblíbenější, element jsou korporace, za které hrajete. Každý hráč reprezentuje nějakou vesmírnou korporaci (ve hře je jich asi 14 nebo kolik), která se snaží si na Marsu ukousnout co největší díl (a tím vyhrát), takže každou hru hrajete jinak podle toho, jaký mají vaše korporace bonusy, počáteční suroviny a tak. Já mám nejradši tu obchodní, která generuje mnoho peněz každý kolo, protože je to můj útěk od reality toho, že hudbou se člověk moc neuživí… Existenční krize stranou, tuhle hru máme jenom od Vánoc 2021, ale už jsme ji hráli mnohokrát a nebojím se říct, že je jedna z mých nejoblíbenějších.
A stejně jako u Mysteria, i Mars: Terraformace je k dispozici digitálně na Steamu (pod názvem Terraforming Mars), takže můžete s kamarády ještě lépe simulovat naprostou izolaci a vůbec nesedět ve stejné místnosti.
Jo a ještě důležitá poznámka. Plácněte si na stůl vedle toho reprák a pro atmosféru si pusťte soundtrack ze hry Surviving Mars – nebudete litovat.
Robo Rally
Sedíš někdy a přemýšlíš o tom, jak je strašně jednoduché přejít z jednoho konce místnosti na ten druhý? Chceš to mít o dost těžší??
Robo Rally je docela stará hra, ale je to naprostá klasika. Každý hraje za jednoho robůtka, kterého každé kolo ovládá tak, že lícem dolů na ovládací desku dává karty s různými pokyny jako „o jedno pole rovně“, „otoč se doprava“, „otoč se doleva“, „couvni“ a můj osobní oblíbenec: „shit, zapomněl jsem, co jsem zahrál předtím, tak třeba o tři dopředu“. Robůtci se snaží objet všechny vlajky a dostat se zpátky do počátečního doku. Všechny pohyby vyhodnocují všichni hráči najednou a po jednom, takže musíš počítat i s tím, že po tobě někdo vystřelí a zablokuje ti kartu, takže se budeš na začátku každého kola točit jako pitomec, nebo že třeba zapomeneš, že skončíš druhý pohyb z pěti na běžícím pásu, který tě posune a otočí, takže pak zbytek kola potupně narážíš do stěny jako ještě větší pitomec. Zní ti to furt moc jednoduše? Na začátku každého kola musíš naplánovat VŠECHNY pohyby najednou a pak je už nesmíš měnit, takže pamatuješ na ten pás? Snaž se nezapomenout, hodně štěstí! Pořád málo stresu? Plác, máš časový limit na umístění karet. Furt jsem tě nepřesvědčil, že tahle hra stojí za to hrát? Máš tam spoustu cute robůtků, mnoho map, růžná rozmístění vlajek a hra je málokdy repetitivní, i když, co si budem, většinou za odpoledne nedáte víc jak jednu partii, než se vám usmaží mozky. Pokud hledáš hru, kde je tvým největším nepřítelem frustrace z tvojí neschopnosti, tak je Robo Rally přímo pro tebe! A jak říkávám já, po šedesátém pokaženém tahu: „Nesnáším se, ale tuhle hru víc“.
Kam moje znalosti sahají, hra zatím v online podobě není, ale na Google Play Store někdo její digitální verzi vyvíjí, tak uvidíme.
Záchranáři: Boj s ohněm
Záchranáři jsou další (a poslední) kooperativní hra na tomhle seznamu, kdy všichni hráči hrajou proti hře samotné. Konkrétně proti jejich vlastní neschopnosti hodit kostkou tak, aby barák nevybuchnul po pěti kolech. Ty víš, o kom mluvím, lásko. Ve zkratce, hrajete za hasiče na mřížkové mapě domu a snažíte se zachránit co nejvíc civilistů. V každém kole má každý hasič několik akčních bodů, za které se pohybuje, hasí, nosí civilisty apod. a na konci každého pohybu hasiče hráč vždy hodí kostkou a na hrací ploše se objeví další plamen, což může mít různé důsledky podle toho, co na daném poli už leží. Ve hře není žádná časomíra, hráči mohou volně spolupracovat při vymýšlení taktiky a pohybů, ale stejně se hře naprosto skvěle daří vytvořit pocit urgence a paniky, když vám umírá poslední civilista a vy nevíte, jak to všechno uhasit. Navrch toho všeho jsou ve hře různé úrovně obtížnosti a i režim pro pokročilé, který všem hasičům přidává role se speciálními schopnostmi, hasičské auto, sanitku a další. Rozhodně doporučuji si sem tam zahrát tenhle těžší režim, navíc vždycky, když si vyberete roli Vedoucího zásahu, tak můžete všechny komandovat legračním hlasem – moji kamarádi mě fakt nenávidí!
Závěrem
Hraj deskovky – jestli se chceš vidět s kamarády a je ti blbý je furt jenom zvát na kafe, tak každýmu (kamarádovi, ne kolemjdoucímu) seber 150 korun z peněženky, kup nějakou deskovku a choďte pravidelně hrát. Divil by ses, jak furt deskovky lidi strašně baví. A kdyby ti okrádání kamarádů nevonělo (nechápu), tak na ZČU máme Centrum logických her, o kterým se víc rozepsal ve svém článku Kuba.
