aneb „Mamííí, proč se všichni ti včelaři tak nenávidí?“ a jiné pohádky, které dětem můžete číst před spaním.
Nejsou chyby, jenom šťastné nehody
„Lišáku, proč jsi do toho nadpisu napsal šerm třikrát? To jako nemáte korektury?“
Máme a byl to záměr. Budu se tě tu totiž snažit přesvědčit, že šerm je cool, že šerm neznamená šerm a že jsem nepromarnil 9,5 let svýho života.
Šerm není jako šerm
Úplně na začátek si pojďme v tomhle udělat jasno. Je sportovní šerm, historický šerm a HEMA (a než mi někdo ublíží, pro jednoduchost to rozdělím prostě takhle). Sportovní šerm je sportovní disciplína a jsou to ti bílí pánové, které vidíš na olympiádě. Je to ten šerm, který jsem dělal já a dělí se pak ještě dál, ale k tomu se dostanu. Historický šerm je v podstatě HEMA, ale rozdělil jsem to takhle, protože historický šerm je to „divadlo“, který vídáš na hradech, poutích a různých dalších akcích. No, a HEMA znamená Historical European Martial Arts (Historická Evropská Bojová Umění) a i když, jak už jsem říkal, je to v podstatě to samé jako historický šerm, tak jsem to oddělil, protože se to také (hlavně v zahraničí) používá jako označení kompetitivního odvětví šermu, ve kterém se ale bojuje jinými zbraněmi a i se to celé jinak boduje. K tomu se taky dostanu, neboj; nejde to úplně vysvětlit jednoduše.
Sportovní šerm
Sportovní šerm je alma mater většiny šermířů. Posílají tam lidi, co chtějí dělat historičák, pětibojaře apod., protože je to velmi efektivní způsob, jak se naučit základy jako je postoj („střeh“), útoky (body, výpady a fleše – bůh ví, jak se to v tej francouzštině píše) a pohyb (posun, odsun, poskoky). Dělí se na tři zbraně, a to jsou kord, fleret a šavle.
Kord je taková svoje vlastní kategorie, protože má v jádru diametrálně odlišná pravidla od fleretu a šavle. Máš v ruce kord (ani rapír, ani meč, ani šavli, ale opravdu pouze a jenom kord), do něj vede z přístroje kabel, na konci je hrot, který když stiskneš, tak se obvod spojí a rozsvítí se zásah. Je tam ještě třetí drát, kterej zemní číšku (taková ta kovová polokoule, co ti chrání zápěstí), aby se to nespínalo zbytečně. Do soupeře můžeš v podstatě bodnout kam chceš a jak chceš, můžete se i klidně bodnout ve stejnou chvíli navzájem. Kdo má první 5 bodů (případně 15) nebo víc, když uplyne čas, vyhrává. Jsi u toho oblečen ve slušivém bílém stejnokroji, který tě chrání před tím, aby ti ten kovovej hrot udělal díru do ruky. Proto mají šermíři druhou nekrytou ruku na straně těla, nebo ve filmech za zády, a nikoliv před tělem – kdo chce, ukážu mu jizvu na hřbetu ruky a hned pochopí proč. S kordem se jen a pouze bodá; žádný seky. A žádný otočky, akorát by ses zamotal do kabelu a je to jenom blbost z filmů.
Fleret a šavle se liší tím, že fleret se spíná výhradně bodem a šavle i sekem. To hlavní, co je ale odlišuje od kordu, a je tomu přizpůsobená i výbava, je pravidlo „práva útoku“. Když bys šermoval na život a na smrt, tak bys asi chtěl vyhrát tak, abys taky nebyl mrtvý. Tuhle myšlenku odráží i tohle pravidlo. Útok je platný jenom za jistých podmínek jako „zaútočil jsi první a soupeř tě netrefil“ nebo „útok jsi vykryl a udělal protiútok“, aby se udržela ta myšlenka, že šermíř duel nevyhrál, pokud u toho zemřel. Už od pohledu u těhle zbraní tedy nemůže existovat soubod, který je u kordu, a tyhle zbraně jsou i komplexnější na přemýšlení a nelze u nich prostě jenom mávat špachtlí a doufat, že někde něco trefím (třeba rozhodčího). U kordu se míří nejčastěji na ruku, která drží zbraň (je nejblíž), u fleretu se musí bodat na trup, u šavle se může sekat na trup, ruce i masku. Do technické stránky zabíhat nebudu, ale v podstatě tam to zemnění funguje obráceně, než u kordu.
Kdybych tě zaujal, tak v Plzni jsou dva oddíly – Šerm TJ Lokomotiva Plzeň (kam jsem chodil já) a TJ Sokol Plzeň Petřín (který snad má i na ZČU předmět „Šerm“). Rozhodně se neboj tam zajít, jsou to super lidi, a protože šermíři jsou docela málo početná skupina, všichni se znají a mají i svůj specifický humor, takže je to dobrá parta. Ještě si nakonec trochu zaflexím, mám na ruce jizvu od Davida Svobody, zlatého pětibojaře z Londýna 2012 a potkával jsem se i s Alexandrem Choupenitchem, bronzovým šermířem z Tokia 2020. Very nice.
Historický šerm
Jak už jsem řekl, myslím takové to „divadlo v kostýmech“, kdy se jeden druhého nesnaží doopravdy trefit a má to jenom vypadat hezky. Je to zábavný, ty kluci se to učí často z autentických zachovalých příruček těch daných šermířských škol a jediný, co na tom sportovním šermířům vadí, že cílem historičáku je, aby to vypadalo dobře a ne aby to bylo efektivní, takže za náma pak chodí laická veřejnost a ptají se nás, proč neděláme otočky, proč nezačínáme výpad kolenem a proč tím kordem nesekáme. Jinak, když se to dělá dobře (většina šermířů se nezvládá dívat na spoustu představení takhle na hradech a ve filmech, protože je často STRAŠNĚ poznat, jak je to šíleně umělý), tak to vypadá fakt cool a kdo viděl třeba Zaklínače, tak určitě potvrdí. Další zábavný fakt, jeden z choreografů Zaklínače je Stanislav Furdík, v Hollywoodu známý jako „Furdo“, slovenský kaskadér, který si i třeba zahrál původní roli Nočního krále ve Hře o Trůny (jak tu namaskovanou, tuším v páté sérii, tak ten flashback s Dětmi lesa).
Vzhledem k tomu, že to není kompetitivní disciplína, tak si můžeš vybrat zbraň jakou chceš, pokud si s ní zvládneš udělat choreografii, takže tam člověk vidí všechno od rapírů, šavlí, halaparten a kopí až přes muškety, pistole a kuše. Jednou jsem tam spatřil i khopesh.. Ale už to není moc European, co si budem.
HEMA
Důvodem, proč jsem to takhle násilně oddělil, je to, že HEMOU budu pro účely tohohle článku nazývat kompetitivní stránku historického šermu (i když se tím určitě strašně dotknu nějakých šermířů, kteří ví, že pro to je určitě nějaký jiný konkrétní název). Kluci při HEMĚ používají kovový zbraně (disciplíny jsou třeba tesák, tesák a štítek, dlouhý meč apod.), ale i třeba hokejový chrániče na lýtka, protože když dostaneš kovovou šavlí přes nohu, ač tupou, tak ti to tu kost klidně zlomí. A protože v tom není žádná elektrika, zásahy sledují rozhodčí, kteří jsou většinou minimálně dva a často mají i kamery. Někdy se řeší právo útoku, někdy ne, a nejčastěji člověk dostává body podle toho, jakou část těla trefil. Řešením práva útoku na turnaji, který jsem dvakrát řídil já (další malý flex), bylo to, že zásah do ruky a nohy byl za jeden bod, tělo za tři a hlava za pět, takže se to při soubodu prostě odečetlo. Jeden trefil hlavu, druhej ruku, pět mínus jedna je čtyři, tohle zvládne spočítat i právník. Je to super způsob, jak si vyzkoušet techniky, který opravdu fungujou, a i když to vypadá míň okázale, je příjemný, že je to prostě praktický a jako na všechny disciplíny v šermu se na to prostě hezky kouká.
Tak, už žádný dotazy ohledně otoček
Snad se mi nějak povedlo ti rozlišit ty nejčastější „šermy“, se kterými se potkáš, a snad jsem tě i třeba navnadil si šerm jít zkusit. Já dělal v podstatě jenom ten sportovní, ale všude jsou super lidi, ten sport je fakt zábava a je to dost netradiční – kdybych neměl zranění ramene, který mě trápí doteď a kvůli kterýmu jsem musel se závoděním přestat, tak ho asi dělám dodnes.
