Jaký je pro zahraničního studenta život v korejské metropoli Soul? To popisuje studentka Kateřina Pechová, která do Jižní Koreje vyrazila v zimním semestru 2021, a to hned na rok. O korejských zvycích a tradicích si přečti více v druhém díle rozhovoru.
Bylo pro tebe jednoduché na začátku navázat kontakt s místními?
Korejci mezi sebe cizince úplně neberou. Dostat se do korejské komunity je skoro nemožné, protože vás vnímají jako někoho, kdo stejně za semestr či dva zase odjede pryč. Kamarády jsem měla spíš mezi ostatními zahraničními studenty. Na druhou stranu ale nevadí, pokud nemluvíš korejsky. Vytáhnou hned překladač a opravdu se snaží. Vnímají cizince taky trochu jako ty, co místním zvykům nerozumí, takže mají potřebu být milejší.
Pro navázání vztahu s Korejci je jednodušší, když tam člověk pracuje, protože se setká s lidmi, kteří jsou zvyklí pracovat v nadnárodních firmách. Navíc se po práci vždycky chodí pít, to je korejská tradice, a nejvyšší nadřízený zve. Ptala jsem se, jak je možné, že můžou takhle často pít a zřejmě je to taková forma teambuildingu, navíc to neplatí přímo šéf, ale firma.
A jaký alkohol se nejčastěji pije?
Soju, to je taková lehčí vodka, která se míchá se Spritem nebo pivem. Pije se taky makgeolli, což je fermentované rýžové víno.
Říkala jsi, že zřejmě díky své družnosti Korejci chodí do restaurací nejméně ve dvou. Existuje v Koreji něco jako jít na sólo rande?
Sám lze jít jen do nějakých bister, ale ne do klasické restaurace. Za prvé by se na tebe všichni koukali, za druhé je to protože jsou tomu jídla přizpůsobena. Korejské restaurace jsou odlišné tím, že se zaměřují vždy na jeden typ jídla. Jedna je na BBQ, další dělá polévky, apod. Sdílení je pro Korejce opravdu hodně důležité. Mají malinkaté bytečky, a proto se často scházejí venku právě v restauracích, kavárnách, popíjejí a studují spolu. Všechno dělají ve skupinkách nebo alespoň ve dvojicích.
Po skončení prvního semestru někteří studenti odjíždí a pro studenty, kteří zůstávají vzniká prodleva mezi koncem semestru a příjezdem nových studentů. Jak jsi tenhle čas prožívala ty?
Jsem poměrně introvertní člověk a nemám problém trávit čas sama, tudíž mi to moc nevadilo. V té době jsem brala sama sebe na výlety po Soulu. Je to obrovské město, takže tam bylo stále co procházet. Po nějaké době mi to ale začalo připadat stereotypní, tak jsem kontaktovala jednu studentku, o které jsem věděla, že zůstala v Soulu se svým korejským přítelem.
Víš něco o tom, jak se randí v Koreji?
Já jsem byla dobrý pozorovatel, takže vím. Ze začátku se mi korejské páry zdály hodně „zaláskované”. Hned po dvou rande už jsou přítel a přítelkyně. O slečny musí být hodně pečováno. Mladí Korejci dlouho bydlí u rodičů, kam si partnera brát nemůžou, takže se musí potkávat venku. Když jdeš po ulici, potkáš nejmíň padesát párů.
Dočetla jsem se, že v Koreji existuje přibližně čtrnáct svátků pro zamilované. Prožila jsi ty nějaké korejské svátky?
Ano, svátky jsou v Koreji velmi často. Slaví se Den svatého Valentýna, kdy nejčastěji ženy dávají dárky mužům, a white day (Hangul), kdy se dar oplácí. Existuje také samostatný svátek pro singles (black day). I Vánoce pro ně nejsou rodinným svátkem jako pro nás, ale slaví ho právě spíš páry. Těhle „párových” svátků je opravdu hodně. Klasičtější svátky se odvíjí od lunárního kalendáře. Slaví se třeba příchod nového roku (Seollal) nebo příchod podzimu (Chuseok). Korejci také hodně prožívají Den dětí, který je zároveň státním svátkem, takže mají všichni volno.
V prvním díle rozhovoru jsi zmiňovala strach Korejců z mezilidské konfrontace. Existuje třeba něco jako politické debaty?
Já měla štěstí, že jsem byla v Koreji zrovna v době prezidentských voleb, takže jsem viděla, jak probíhá jejich předvolební kampaň. Korejci jsou velmi nacionalistický národ a od toho se styl té kampaně také odvíjí. Venku jezdí auta hrající klasické korejské písničky a na kapotě stojí politik hlásající: „Děkujeme, volte nás, děkujeme!”. Politici v tomto směru sází na korejskou tradici. Ale k otázce – debaty probíhají, ale já jsem je nesledovala, protože bych jim stejně nerozuměla.
Jak se v Koreji tráví volný čas?
Soul nabízí spoustu aktivit. Místní ale tráví hodně času v kavárnách, to je hlavní zábava. Také tam frčí cyklistika, především kolem řeky Hangang. Kromě toho se žije hodně večer. Navštěvované jsou opět kavárny, ale také muzea. Oblíbené jsou i adrenalinové zážitky jako seskok padákem. V neposlední řadě Korejci milují kemping. Ne ale takový ten čistě outdoorový, ale glamping (pozn. redakce: z anglického glamorous camping neboli luxusní kempování). Kromě toho mám ale pocit, že pořád pracují a nemají na jiné aktivity čas.
Má v Koreji nějaký význam pojem work-life balance?
Vůbec. Studenti se drtí učivo, pracující tvrdě dřou, aby uspěli. Top podniky se předávají v rodině. Všechno se dělá jen tak, jak je nařízeno a neexistuje žádná jiná možnost. Abych to uvedla na příkladu, pokud bych se ztratila v budově, kde bych našla jen dveře se vstupem pouze pro personál, tak bych zaklepala, omluvila se a zeptala se, kudy se dostanu ven. To by Korejec za žádných okolností neudělal a raději by čekal na záchranu.
Systém je pro ně spolu s hierarchií na prvním místě. Ta se na pracovištích projevuje velmi jasně. Pokud jsi pracovně nejmladší, odvádíš v podstatě otrockou práci. Celkově tento přístup hodnotím jako neefektivní.
A co další aktuální témata jako například syndrom vyhoření – mluví se v Koreji o tom?
Určitě. V návaznosti na vyhoření mají Korejci totiž vysoká čísla v počtu sebevražd. Existuje spousta protiopatření. Koleje v metru jsou za dvojitým sklem a prostor, kam přijede vlak taky není otevřený. Na mostech jsou kruhy, které se točí na jednu stranu, aby se nedaly přelézt. Na ulicích jsou také CCTV kamery. Je to smutné, ale pravděpodobnou příčinou je, že na sebe lidé kladou vysoké nároky. Od studentů se očekává, že se budou pořád drtit a dostanou se na dobrou vysokou, od pracujících se očekává úspěšná kariéra.
V Koreji se stále drží pozůstatky neokonfucianismu, v jehož příčkách je žena až za vládcem, manželem, partnerem, … Jaký je přístup Korejců k feminismu?
Velmi kontrastní. Na jednu stranu má být slečna hýčkaná, brána na kafíčka, obdarovávaná květinami, ale na druhou stranu je zde pracovní prostředí přizpůsobeno hlavně mužům, kteří si budují kariéry. Korea má také problém s porodností. Jen zřídka lze potkat pár s více než jedním dítětem. Pořídit si dítě je totiž velmi drahá záležitost a oba rodiče tím pádem musí být dobře finančně zabezpečeni. Toto je opět ovlivněné systémem. Pár sotva uživí sebe, aby mohl bydlet v Soulu. U dítěte ví, že bude třeba platit nejen školu, ale také další doučování a dítě samo nebude schopno chodit ani na brigádu, protože se bude muset učit. Problém je taky na straně zaměstnavatele, protože se stává, že po oznámení těhotenství zaměstnavateli dostane žena výpověď.
Setkala ses s diskriminací spojenou s problematikou Severní Koreje?
Díky stáži na českém velvyslanectví jsem měla možnost jít na briefing zaměřený na toto téma. Vedly se tam rozhovory se severokorejskými utečenci. Po útěku se totiž v Jižní Koreji musí zúčastnit integračního programu do jihokorejské společnosti. Učí se také jihokorejský dialekt. Následně dostanou státní byty. Ty se ale všechny nacházejí v jedné čtvrti, takže ačkoliv se Severní Koreou nechtějí být spojováni, pokud se jich někdo zeptá na bydliště, je jejich původ jasný.
Ze strany Jihokorejců zde panuje také segregace (to tedy platí v celé východní Asii). Severokorejci mají většinou nižší vzdělání, dělají náročnější a méně finančně ohodnocené práce. Kvůli penězům si jejich děti nemohou dovolit být součástí systému placených doučování, tím pádem nemají takovou šanci na úspěch. Je to začarovaný kruh.
V rámci briefingu jsme se také ptali, zda by chtěli zpět do Severní Koreje. Spousta z nich uvedla, že ano. Nejčastějším důvodem byla rodina, která doma zůstala. Dále je pro ně obtížné posílat peníze a věci rodině, což funguje přes dealery, kteří si za tuto službu účtují vysoké poplatky.
Na závěr se pojďme raději vrátit k lehčím tématům. V první části rozhovoru jsi zmínila, že tvojí motivací pro návštěvu Koreji byla skin care. Splnil se v tomhle ohledu tvůj sen?
Pokud tě zajímá skin care, v Koreji můžeš strávit hodiny prohlížením si všech těch produktů, které v obchodech mají. Ke každému produktu mají nejméně další tři druhy. Zážitek pro mě byl podívat se na ostrov Jeju, kde se pěstuje zelený čaj pro skin care produkty. Plus tam jsou trendy zkrášlovací procedury. Ty jsou ale docela drahé, protože se jedná o klinické zákroky. Standardem krásy tam žijí. Všude v metru jsou na zkrášlovací procedury a plastické operace reklamy. Dokonce se plastiky dávají jako dárek.
Pokud tě rozhovor bavil a zajímá tě, jak se studuje v zemi nejtěžších zkoušek, přečti si také první díl rozhovoru.
