Studentka dvou oborů na ZČU, hráčka hokeje a hokejbalu. Proč si vybrala studium v Plzni a nekývla na nabídky ze zahraničních klubů?
Co přesně studuješ a proč sis tento obor vybrala?
Studuji na Fakultě ekonomické navazující obor Ekonomická a regionální geografie, který je otevřený prvním rokem. Geografii jsem si vybrala, protože ji mám odmalička velmi ráda. Pamatuji si, jak jsme se s mým bratrem předháněli, kdo pozná vlajky různých států jako první. K tomu všemu studuji kombinovanou formou Podnikovou ekonomiku a management.
Kromě dvou škol se věnuješ i dvěma různým sportům. O jaké sporty se jedná?
Dominantou je hokej, kterému se věnuji hodně dlouho. Vše začalo o Vánocích, když mi byly tři roky a já si pod stromeček přála brusle, které tam bohužel nebyly. Asi každý si dokáže představit, co následovalo. Každopádně můj táta zachránil situaci a druhý den brusle sehnal a už jsem šla na veřejné bruslení. Takže tak vznikla láska k hokeji. Věnuji se také hokejbalu, ke kterému jsem se dostala náhodou skrz kamarádku. Ze začátku mě hokejbal nebavil, ale dala jsem na rady svého táty, díky kterému jsem mu dala nakonec šanci. O rok později jsem byla nominována na Mistrovství světa v roce 2015 a nakonec jsem si lásku k tomuto sportu vypěstovala až tak, že mám hokej a hokejbal na stejné úrovni.
Jak se hra v těchto sportech liší?
Určité prvky jsou v obou sportech společné, jelikož hokejbal z hokeje vychází. Kdo by to byl čekal, u hokejbalu není led, takže to je podstatný rozdíl. Při bruslení se člověk sklouzne, kdežto v hokejbale, když se člověk zastaví, tak už se nikam nedostane. Co se týká pravidel, tak tam nějaké rozdíly jsou, například po získání útočného pásma se hraje až po červenou čáru. Další rozdíl je ve velikosti hřiště.
Jak moc náročné je skloubení dvou sportů a dvou škol zároveň? Vycházejí ti vyučující vstříc, když potřebuješ?
V této době byla distanční výuka hodně osvobozující, co se týká šetření času. Já jsem z Berouna, takže mi odpadla povinnost dojíždět do školy. Když se mi křížily povinnosti ve škole s nějakým soustředěním nebo jinou sportovní akcí, tak mi vždy bez problémů vyšel každý přednášející vstříc a domluva proběhla bez jakýchkoliv komplikací. Nemusela jsem ani dokládat, že jsem zařazena do programu UNIS. Řekla bych, že sport a studium zatím zvládám bez větších problémů
Sama jsi zmínila, že jsi zařazena do programu UNIS, jak tento program hodnotíš?
Je to obrovská podpora, především pro ty sportovce, kteří nemají dobré podmínky v rámci svého klubu. Co se týká ZČU, tak k tomuto programu přidali právě i doplňky jako je fyzioterapie, sportovní psycholog, nutriční poradce a není to jen o pouhé finanční podpoře jako na jiných českých univerzitách.
Co tě vedlo k tomu, vybrat si právě ZČU v Plzni?
Dávala jsem si přihlášky i na školy v Praze, ale nelíbilo se mi tam prostředí. Hodně dám na první dojem a v Praze to na mě nepůsobilo tak přátelsky a otevřeně jako právě v Plzni. Určitě jsem byla ovlivněna i kamarádkou, která měla s Plzní dobrou zkušenost. Myslím, že ZČU bylo správné rozhodnutí.
Dokážeš si představit žít i jinde, kdyby o tebe měl zájem nějaký zahraniční klub?
Nabídky jsem měla už od 3. ročníku na gymnáziu, když mě oslovovali z Ameriky, Kanady, Švédska nebo třeba Švýcarska. Já jsem se však rozhodla nejprve pro školu, protože mě studium baví a vím, jak moc je důležité. Navíc v posledních letech přišel program UNIS, díky kterému jsem pohled změnila úplně, jelikož takové podmínky, které díky němu mám, nikde v cizině mít nebudu.
Jaký úspěch považuješ za stěžejní ve své sportovní kariéře?
V hokejbale to byla jednoznačně zlatá medaile z Mistrovství světa v roce 2017, které se konalo v Pardubicích. Byl to neuvěřitelný turnaj, jelikož se nám poprvé v historii českého hokejbalu povedlo získat zlato. Celou dobu se více věřilo klučičímu týmu a nakonec jsme vyhrály my, takže si troufám říct, že to byl největší zážitek mé sportovní kariéry. V hokeji bych určitě zmínila Mistrovství světa ve Finsku v roce 2019, kde jsme skončili šesté. Moc lidí nevěřilo, že bychom mohly dojít až takhle vysoko, ale všechno se povedlo a bylo to nádherné.
Když už tu padla zmínka o mužích, zajímalo by mě, jestli jsou ženy při hře agresivnější než muži, nebo na sebe berete ohledy?
Pravidla ženského hokeje jsou trochu odlišná. Musím říct, že ohledy se neberou, rivalita je tam úplně stejná, nikdo nikomu neustupuje. Mimo hřiště můžeme být kamarádi, ale v zápase to všechno jde stranou. Když jako holky nastupujeme v klučičích kategoriích, taky tam na nás nikdo nebere ohledy. Člověk musí být připravený, když si tento sport vybral.
Jaký je tvůj největší sportovní sen?
Momentálně nemám žádný větší sportovní sen, ale samozřejmě jako každý sportovec bych se chtěla podívat na olympiádu. Mně osobně se hodně líbí i Univerziády. Letos jsme věřili, že by mohla Univerziáda vyjít, ale kvůli covidu skrouhli počet týmů a teď jsme na pozici náhradnic. Obecně je mým snem se sportem bavit a dělat ho co nejdéle.
Jak moc těžké je dostat se do české hokejové reprezentace žen?
V současné doběje to poměrně komplikované, jelikož hlavní trenér reprezentace, který přišel ze zámoří, dává přednost hráčkám působícím v zahraničí a v nominacích moc holek z české soutěže není. Připadá mi, že snad není důvěřováno výchově hokejistů a hokejistek u nás. Skoro každá hráčka, která hraje v ČR a chce být na reprezentační úrovni, hraje v klučičí soutěži. Já osobně si myslím, že příprava, trénování a samotná hra s juniory je pro rozvoj hráčky lepší než odchod do ciziny. Prosadit se mezi kluky je hodně těžké a já jsem ráda, že mám důvěru trenéra v klubu HC Příbram a mohu pravidelně hrát zápasy s příbramskými juniory.
Chtěla bys být trenérkou?
Dokážu si to představit. V ČR je mnohem těžší prosadit se jako trenérka v hokeji, každopádně v hokejbale mám C licenci. Mým cílem je se v budoucnu dostat na licenci B. Chtěla bych být trenérkou, která dětem předá především tu radost ze sportu a chuť u něj vydržet.
