Pro akademický rok 2017–2018 se studentka FPR a FF ZČU Karolína Hanzlová rozhodla změnit své studijní prostředí a přihlásila se na Erasmus+ do francouzského Toulouse. Jak na svůj studijní výjezd vzpomíná, jsem se jí zeptala v následujícím rozhovoru.
Proč ses rozhodla zamířit zrovna do Toulouse?
Francouzština je můj druhý cizí jazyk, takže jsem vybírala ze třech měst, které Fakulta právnická nabízí. Toulouse jsem vybrala, protože je z nich největší. Je to studentské město s vícero vysokými školami a univerzitami. Kromě Francie mě ještě lákalo Estonsko.
Co přesně jsi ve Francii studovala?
Měla jsem možnost studovat buď ve francouzštině nebo angličtině. Já jsem si nakonec paradoxně vybrala angličtinu. Byla jsem za tohle rozhodnutí ráda, protože jsem k Erasmu plnila ještě předměty z plzeňské právnické fakulty a k tomu ještě studuji Blízkovýchodní studia na Fakultě filozofické. Ze studijního hlediska to byl pro mne jeden z nejnáročnějších ročníků. Ve Francii jsem studovala na Institut d´études politiques Toulouse. Nebyl to přímo právnický obor, ale politologie a mezinárodní vztahy.
Francie je proslulá svou zálibou pro byrokracii. Vyhla ses jako Erasmák papírování, nebo jsi s tím měla také problém?
Ano, to se potvrdilo na dvě stě procent. Nesla jsem na studijní oddělení štos papírů ohledně studia a ubytování a o měsíc později mi přišel na kolej dopis, že mám doručit dokumenty. Mezi dokumenty byly třeba kopie výpisů z bankovního účtu a informace, které nechceš vědět, že se někam ztratily. Nakonec se ukázalo, že na studijním mají kupu neroztříděných papírů a tam zřejmě moje dokumenty zůstaly. Já měla naštěstí od všeho kopie, takže jsem mohla dokumenty odevzdat ještě jednou.
Studující ve Francii mají nárok na příspěvek na ubytování neboli CAF (Caisse des Allocations Familiales). Využila jsi ho?
Ano. CAF také znamená jít do kanceláře, donést spoustu papírů a vyplňovat věci, nad kterými jsi nikdy nepřemýšlela, jako například tvoje příjmy předloni. Navíc tam vůbec nebyli připraveni na zahraniční studenty, takže pokud tam přijde někdo jen se základní znalostí francouzštiny, bude to mít docela těžké. Nakonec mi slavnostně přiklepli 90 € na měsíc. Mám dojem, že se to vypočítává z částky nájmu porovnané s tvými příjmy, takže jsem vůbec netušila, kolik tak můžu dostat.
Jak jsi řešila ubytování?
Byla jsem ubytovaná na koleji, což byla nejlevnější varianta přibližně za 270 € na měsíc. Kamarádka, co zvolila spolubydlení, platila minimálně o půlku víc než já. Na pokoji jsem byla sama a vybrala jsem si pokoj, kde byla i kuchyň a sociální zařízení. Akorát tohle všechno bylo na 9 m². Koupelna teda byla spíš taková buňka v buňce. Zajímavá na tom pokoji ještě byla postel, která se dala vysunout nahoru; pod ní se nacházel psací stůl.
Byl poskytnutý grant dostačující?
Můj grant byl přibližně 500 € a ještě mi přispívali rodiče, takže můj celkový budget na měsíc byl cca 700 €. S tím se vyžít dalo. Je tedy pravda, že na konci pobytu mi už grant nezbyl. Grant se totiž vyplácí najednou na začátku pobytu, takže má člověk pak tendenci se rozšoupnout. Já jsem tedy ještě několikrát během semestru letěla do Libanonu, takže si myslím, že pokud bych neměla tyhle výdaje, bylo by to úplně v pohodě. Dražší bylo hlavně jídlo. Já jsem takový flexibilní vegan, takže mi vypadla maso jako jedna z dražších položek. Jinak tam byl úplně super výběr rostlinných alternativ a samozřejmě pečivo. Řekla bych, že potraviny jsou tak o 10–20 procent dražší. Ale zase si prostě chceš dát ráno croissant a kávu…
Povedlo se ti během pobytu cestovat?
Z Toulouse se dalo levně cestovat do Španělska, takže jsem navštívila Madrid a Barcelonu. Také se daly sehnat levné letenky do Maroka, takže moji spolužáci lítali do Fezu. Pak jsem navštívila městečka v rámci regionu a jih, blízko bylo Carcassonne. Také jsem se byla podívat do městečka Albi.
Jak hodnotíš výuku ve Francii?
Určitě se lišila výuka v angličtině a francouzštině, jak obsahem, tak zakončením předmětu. Předměty byly zakončeny napsáním eseje. Měla jsem jeden zajímavý předmět jménem Metodologie, kde se řešilo, jak se správně píše francouzská esej. Tahle esej je hodně specifická, takže jsem s tím měla trochu problém. Rozdíl je v tom, že člověk nesmí vůbec dát najevo svůj názor a je pevně dané, co musí být v jakém odstavci obsaženo. U zkoušek jsme ale mohli psát klasickou „britskou” esej. Předměty byly jinak oproti předmětům na ZČU velmi úzce profilované. Jeden se týkal Francie a její ústavy, další Velké Británie a jejího politického systému. Jeden moc zajímavý předmět se týkal mediální kampaně politických stran. Výuka ale nebyla moc časově náročná.
Jaké bylo ve frankofonní zemi mluvit anglicky?
Většina vyučujících mluvila anglicky velmi dobře, výjimky se týkaly spíš výslovnosti. Toulouse je hodně multikulturní město. Potkala jsem spoustu lidí ze severní Afriky, v MHD bylo možné slyšet krom francouzštiny arabštinu a taky španělštinu. Poměrně často jsem trpěla bolestí hlavy a moje kamarádka, která se věnuje tlumočnictví a překladatelství, mi řekla, že je to normální, když má člověk z jazyků tak trochu guláš. Když jsem nemusela, francouzsky jsem moc nemluvila. Kdy jsem cítila, že mi moje znalost jazyka ale nestačí, bylo právě kvůli CAF. Musíš mít totiž založený účet v místní bance, takže jsem si raději vyžádala anglicky mluvícího pracovníka.
Během Erasmu jsi měla zapsané i předměty v Plzni. Jaké bylo studovat dvojmo?
Ano, uznávat jsem si nic nenechávala. Nejdřív jsem udělala zkouškové ve Francii a pak jsem jela sem, protože francouzské zkouškové skončilo dřív. Musím říct, že mi všichni vyučující vyšli vstříc a neměli problém s tím, že nejsem na výuce. Šlo hlavně o to, jestli jsem připravená na zkoušku. Co mi moc pomohlo, bylo, že jsem si v předchozím roce už splnila některé předměty na čtvrťák, kdy jsem vyjela. To mohu jedině doporučit.
Bylo tedy rozhodnutí jet na Erasmus do Francie dobrou volbou?
Jednoznačně. Dodnes z té zkušenosti čerpám. Bylo to poprvé, kdy jsem byla sama za sebe. Sama za sebe zodpovědná. Pro mě byla ta zkušenost cenná hlavně kvůli tomu, že jsem si zkusila, jaké je to muset se o sebe postarat v jakékoliv situaci. Je to dobrý výlet z hnízda, vystoupení z komfortní zóny, který je nutný pro to, abychom mohli někam růst. Dodnes na to ráda vzpomínám a říkám si, že se tam musím někdy vrátit.
