Jestliže jsou knihy tvůj zájem a chceš si o nich popovídat s dalšími nadšenci, tato setkání si nenech ujít.
Martin Plechatý druhým rokem studuje na Fakultě pedagogické ZČU, oborově se věnuje českému jazyku a historii. A protože knihy jsou jeho zájmem, další aktivity na sebe nenechaly dlouho čekat.
Co v současné době čteš?
Momentálně pročítám odbornou literaturu o Santiniho architektuře. Prokládám ji verši Kolářovými a surrealistickými texty Karla Hynka, které mě nutí, abych se v tramvaji tiše smál do respirátoru.
Na katedře českého jazyka a literatury organizuješ literární klub. Co tě k tomu vedlo?
Literární klub Na dno hrnku vznikl v době koronavirové, kdy výuku obestírala šeď anonymity. Řekl bych tedy, že za jeho vznikem stála potřeba poznat nové lidi. Vyjma toho i snaha vytvořit prostředí, kde můžete rozmlouvat o literatuře a s ostatními sdílet své čtenářské zážitky.
Jde o odborný klub studentů, kteří literaturu studují, nebo jste otevřeni všem?
Stojím si za tím, že jsme otevřeni všem. Pro členství v klubu není zapotřebí žádné odborné kvalifikace. Budeme naopak velmi rádi, když se naše řady rozšíří i o členy, kteří češtinu přímo nestudují, poněvadž každý člověk čte knížky jinýma očima. Čím rozdílnější bude složení debatérů, tím názorově bohatší mohou dané diskuze být.
Jak a kde setkání probíhají? Máte v nich časovou pravidelnost?
Osobně jsme se zatím shledali jen párkrát, a tak se mi zdá troufalé mluvit o pravidelnosti, přesto tu určitá pravidelnost vzniká. Scházíme se každý lichý čtvrtek od 18:30 v kavárně Chromá liška (ul. Malá 362/3). Setkání bych charakterizoval jako všestranně obohacující symposia, která nám umožňují uniknout z brouzdaliště všedních myšlenek a ze zajetí úmorných starostí.
A co když se budu chtít zúčastnit, ale zrovna nebudu mít něco přečteného. Budu platný host?
Rozhodně ano. Naše snaha je, aby členové nebyli členstvím sešněrováni. Neexistují tu tudíž žádné čtenářské kvóty, které je zapotřebí plnit. Témata rozhovorů leckdy i překračují hranice literatury, hovoří se o kinematografii, hudbě, filozofii či aktualitách. Každý tak nalezne něco, k čemu se může vyjádřit.
Jaké jsou vize klubu do budoucna?
V blízké budoucnosti bychom rádi zkompletovali zpěvník. V našich řadách se totiž nachází i hudebně nadaní jedinci, díky čemuž jsou naše setkání rozšířena o hudební rozměr. Mimo to se nyní uvažuje o kočovnickém ztvárnění divadelní hry Mastičkář, kterou bychom ukracovali dlouhé chvíle mužů čekajících na parkovištích obchodních domů. Vizí a nápadů je samozřejmě mnohem víc, nechci však odkrývat všechny karty najednou.
O Plzni se říká, že je městem studentů. Jak si myslíš, že toho klub využije?
Myslím si, že toho klub využívá již nyní. Nejspíše by ani nebyl vznikl, kdyby zde nepanovaly tak příhodné podmínky. Mezi studenty se pohybuje mnoho lidí, kteří jsou ochotni diskutovat a své názory sdílet s ostatními. Věřím proto, že klub může existovat ještě dlouhá léta, ježto zájem o diskuzi a poznání trvá napříč věky.
