Téma duševního zdraví se v poslední době otevírá stále častěji. Tento článek ti nabídne mimo jiné pár možností, jak můžeš stonající duši pomoci.
Vysokoškolský život – nekonečná párty nebo neúprosné vězení?
Debata o pozitivech a negativech studia na vysoké škole nestárne a nerezaví. Avšak sami vysokoškoláci se často neshodnou, jestli je život vysokoškoláka hodno závidět. Zatímco někteří si libují nad mořem volného času, jiní se se skripty probouzí i s nimi usínají a volný víkend je pro ně vzácnou výjimkou. Míru stresu generovaného školou vnímáme různě také proto, že studujeme s jinými ambicemi a očekáváními – je velký rozdíl čelit termínům kontrolních prací a zkoušek, když si studiem plníš celoživotní sen než když to jdeš na vysokou studiu spíš zkusit. Celkově tak moc nemůžeš porovnávat své školní útrapy nejen s kamarády z jiných škol, ale ani s kolegy z oboru.
Vnější faktor
I když máš studium sebelehčí, stále to není jediný prvek tvého života. Máš rodinu, možná partnera nebo partnerku, ať už v lidské nebo zvířecí podobě. Blízké osoby či mazlíčci dokáží tvořit pevné zázemí, díky kterému zvládneš podávat vysoké studijní výkony. Když je však toto zázemí narušeno, můžeš získat pocit, že ztrácíš půdu pod nohama, že se tvoje studium hroutí. A nezáleží vlastně ani na tom, jestli si navzdory rodinným či zdravotním problémům udržíš pěkný průměr, stačí, že tě studium začne stát násobně víc sil a nervů.
Také je nutno si přiznat, že i malý problém, který na tvou duši působí dostatečně dlouho, ti může pořádně zatopit. Na sobě také pozoruji, že čím déle se problémy vyskytují a kumulují, tím méně odolný proti nově příchozím trablím dokážu být.
Zlaté pravidlo
Na základě dlouhodobého pozorování sebe i svého okolí si troufnu vyzdvihnout jedno pravidlo (nebo radu, chceš-li): problémy se musí řešit. Ať už se jedná o problém školní, osobní, pracovní nebo zdravotní, odmítám věřit tomu, že ti pomůže ho nechat lidově řečeno vyhnít.
Když jsem tak chytrej, mohl bych nějaké řešení navrhnout, že? Zklamu tě, rychlý ani univerzální lék neexistuje, aspoň mně ho nikdo neprozradil. Dost často ani předem nevíš, které řešení je to správné, proto ale s jeho hledáním musíš začít včas.
Možnosti tvoří velkou škálu, od důkladné a pravidelné seberelaxace, upravení spánkového režimu přes sportovní aktivity a přetvoření hodnotového žebříčku až po odbornější pomoc třeba psychoterapeuta.
Speciálně bych vyzdvihl, že je velmi efektivní svěřit se o svém problému někomu jinému. I kdyby dotyčný během toho neřekl ani slovo a vlastně ti nijak přímo nepomohl, dost pravděpodobně ze sebe odhodíš aspoň část zátěže.
Já osobně vždy začínám na spodní straně spektra a postupně zvedám „kalibr” použitých opatření.
Čas je dobrý sluha, ale špatný pán
Nikdy nepodceňuj čas při řešení nebo neřešení psychických problémů. Čas totiž může sehrát velmi pozitivní i negativní roli. Při vyrovnávání se s jednorázovou těžkou situací ti čas často pomáhá a dost možná se s ubíhajícími dny časem začneš cítit lépe. Naopak u problémů, které na psychiku působí opakovaně a dlouhodobě, čas hraje silně proti tobě. Postupně se totiž duševní nepohoda nepříjemně kumuluje, a proto speciálně v těchto situacích znovu zdůrazňuji, že je velmi důležité problém aktivně řešit, a to jak u sebe (zmírňovat projevy duševní nepohody), tak u zdroje problému, pokud to jde.
Když student nemůže, ZČU pomůže
Pokud už ti došly možnosti, jak si s problémem poradit, pokud potřebuješ pomoc rychlou a odbornou či prostě jen jiný přístup k řešení problému, univerzita nabízí další možnosti.
První z nich je Podpůrná skupina, organizovaná Informačním a poradenským centrem (IPC). Schází se jednou za čtrnáct dní v šestém patře Fakulty strojní (UK 619) a účastní se jí odborní poradci a především jiní studenti, naši vrstevníci, kteří se se svými problémy chtějí podělit s ostatními. Pro účast není potřeba se nikam registrovat (ač tvá případná registrace pomůže organizátorům zajistit příjemné prostředí), stejně tak je možné ze schůzky kdykoliv odejít. Nemusíš ani nutně všem zúčastněným převyprávět svůj problém. Stejně tak jako se se svým trápením můžeš na skupině dělit s ostatními, máš také možnost jen poslouchat ostatní. Míra tvého zapojení je jen na tobě.
Druhou možností je Psychologická poradna pro studenty. Jedná se o individuální sezení více zaměřené na aktivní řešení tvého problému. V poradně tě vyslechnou, poradí ti, jak se situací naložit a případně nabídnou pohled nezaujatého člověka. To ti leckdy dokáže změnit náhled na problém a usnadnit ti práci s jeho vypořádáním. Přijde mi také přirozené, že rada odborníka může mít pro tebe větší váhu, snáz se pak třeba odhodláš i k méně příjemným (avšak leckdy jediným účinným) řešením.
Na rozdíl od veřejně dostupných služeb je univerzitní poradna zadarmo. Navíc se na ně můžeš přihlásit dvěma kliknutími na netu, což odstraňuje další bariéru v podobě obvolávání terapeutů. Sezení můžeš podstoupit jednorázově nebo i pravidelně po domluvě s pracovníkem poradny, k ničemu se nezavazuješ.
IPC nabízí také možnost Chat poradny nebo E-mail poradny pro případ, že potřebuješ pomoc hned nebo ti nevyhovuje osobní setkání. Více informací najdeš na stránce bezbarier.zcu.cz.
Odborná pomoc mimo ZČU
Psychoterapie funguje samozřejmě i mimo ZČU. V některých případech je plně hrazena z veřejného pojištění, nejčastěji je ale naopak financovaná čistě z tvé peněženky. Za zmínku stojí program VZP, který ti ušetří 500 Kč až za deset terapií v kalendářním roce u jednoho z terapeutů ze seznamu na stránkách pojišťovny.
Obzvláště v případech, kdy tvůj život sužují těžší psychické problémy jako deprese nebo úzkostné záchvaty a již zmíněná opatření na ně nefungují, je nasnadě uvažovat o odborné lékařské pomoci. Přestože psychiatrické ambulance vyhledává mnoho lidí s velmi těžkými psychickými nemocemi (schizofrenie, hraniční porucha osobnosti aj.), ani náhodou to neznamená, že tvůj problém není dost závažný pro návštěvu psychiatra. Zároveň ale jedním dechem dodávám, že je chyba domnívat se, že jedna návštěva psychiatra vše vyřeší, že dostaneš zázračnou pilulku na všechny problémy. Tvůj stav se s medikací zlepší, budeš se svými špatnými stavy lépe bojovat, ale stále tě čeká běh na dlouhou trať. Osobně vnímám antidepresiva nebo anxiolytika jako prostředek k odstranění těch nejhorších (často až ohrožujících) stavů mysli a k efektivnějšímu boji s psychickými problémy.
I proto je zbytečné se za návštěvu psychiatrie stydět. Není to projev slabosti – naopak, ukazuješ tím odhodlání s problémy bojovat. Slabostí je snaha některých lidí otázky duševního zdraví bagatelizovat, stigmatizovat nebo tabuizovat. Destigmatizaci duševního zdraví se věnuje mimo jiné na svém Facebooku a Instagramu i projekt Systematická podpora duševního zdraví v adolescenci (PODUZ) vedený IPC. Toto téma rozebírá také podcast s redaktory Studentských otazníků Když duše není stigma.
