aneb Úvod do skvělé zábavy, kterou lze dělat na kampusu mezi přednáškami (a i jinde!).
Idealizování pirátství je zajímavým trendem v moderní společnosti. Je to jedno z mála zobrazení kombinací závažných trestných činů, které je dětem dostupné už od útlého věku. Přiznejme si, kdo nemá rád kapitána Jacka Sparrowa? Je to filmový hrdina mnoha mladých duší, kteří ho obdivují za jeho vtip, odvahu, šermířský um, disrespekt k autoritám a lehce násilnické sklony. A proč? Protože být pirát je zábava (krom té části, kde jíte půl roku výhradně ryby naložené v soli a dostanete kurděje)! Kdo by nechtěl vyběhnout do světa s prázdnýma rukama a vrátit se s pokladem! A právě tenhle sen se mnoha lidem naplňuje geocachingem.
Geocaching je hra, nebo spíše koníček, který spočívá ve hledání krabiček (česky „keší“, z anglického cache = schránka), které se na rozdíl třeba od videoher nalézají fyzicky v reálném světě. Tento jednoduchý koncept postavený na interakci hráčů (jeden hráč kešku založí a ostatní ji hledají) je dále bohatě rozvinut například různými typy kešek, na které se dále podíváme. Povíme si také, jaké kešky můžeme najít přímo v našem univerzitním kampusu!
A ano, je to „to, jak při tom v tom tunelu pod vodou umřeli?“… Ale nestává se to často. Já při kešování třeba ještě nikdy neumřel!
Jak začít?
Geocaching má jak oficiální webové stránky www.geocaching.com, tak aplikace na Android i iOS, kde se lze zaregistrovat a rovnou začít hrát! Je to freemium (free + premium) služba, která hráčům umožňuje hrát bezplatně s možností prémiového předplatného, které odemyká například přístup k premium keškám nebo další funkce, jako favourite body, kterými můžete ocenit zvláště hezké krabičky. Bohužel, nezřídka se stává, že kešku někdo najde a zničí, takže zapnutím funkce „premium“ při jejím vytváření minimalizujete šanci zničení tím, že se keš bude zobrazovat jenom předplatitelům; tedy lidem, kteří o geocaching mají velký zájem.
„Okej, co jsou ty tři stupnice nahoře a co jsou typy keší?“
Skvělý dotaz! Ty stupnice jsou společné všem keškám. Jsou tři: obtížnost, velikost a terén. Obtížnost je číslo označující celkovou náročnost. Může být dost subjektivní, ale začátečníkům bych doporučil se tím řídit. Terén je znázorněn na stupnici 1–5 s postupem vždy o půlku celého čísla. Jednička je vhodná i pro vozíčkáře, ke dvojce se dostanete s nákupem v ruce, u trojky už může nastat situace, že se budete muset držet jednou rukou (strmé kopce, slézáte z nějakého svahu), u čtyřky oběma rukama a pětka bývá už velmi extrémní terén, na který bývá potřeba speciální vybavení (horolezecké, potápěčské apod.). Nenechme se ale odradit číslem, často je v popisu keše přiblíženo, jaký je to terén a číselný údaj se může od reality lišit. Velikost značí, no, ehh… velikost. Je dobré vědět, jestli hledám sud, svačinovou krabičku, nebo malinký magnet označený velikostí „micro“, jehož průměr může být klidně menší než 2 cm, a hledání mi zabere vždycky tak sto hodin, protože tu malou mrchu nikdy nevidím.
Co se týče typů keší, je jich spoustu, ale pozornost budeme věnovat teď základním třem: „tradičkám“, „mysterkám“ a „multinám“.
Tradiční kešky (Traditional Cache) jsou typem základním a pravděpodobně to bude i první keška, kterou odlovíte (to je geocachingový slang pro „najít“, nemáte zač). Na stránkách geocachingu nebo v appce si otevřete mapu, zjistíte, kde je nějaká keška, přečtete si atributy, hint (tj. rada od zakladatele keše; často ušetří spoustu času) a vyrazíte na místo. Tam ji najdete a jste hotovi. Opravdu tradiční způsob hledání pokladů podle mapy (jsme zpátky u pirátů, akorát tentokrát máme víc GPSek a méně smrti na moři). Tradičky jsou často na nějakém hezkém a zajímavém místě, o kterém se v příslušném popisu na webu můžete dozvědět více. Co se týče tradiček v našem kampusu, tak jednu takovou lze najít kousek od Univerzitní knihovny; keška se jmenuje Bav se vědou na ZČU.
Mystery keška (Mystery Cache) je pro většinu „kačerů“ (tzn. lidí, kteří kešují, nikoliv ptáků z řádu vrubozobých) tím nejzábavnějším typem. V popisu keše jsou souřadnice „ilustrační“, takže i když ji na mapě umístěnou vidíme, souřadnice samotné krabičky se napřed musí vyluštit. Jaká je šifra, ptáte se? To nikdo neví! V lehčích mysterkách se objevují šifry jako morseovka nebo semaforová abeceda. Často se lze setkat s šiframi netradičními a novými. Nemůžu prozradit finální souřadnice jakékoliv mysterky, ale mohu doporučit kešku FAV – jsem z toho PAF, u které při luštění možná požádáte o pomoc kamaráda z FAVky. Pokud by někoho odradilo počítání, tak doporučuju kešku Teorie velkeho tresku, která se podle zakladatelů nachází „tematicky poblíž Univerzity“.
No a multina (Multi-Cache) se loví tak, že na souřadnicích nenajdete kešku, ale pouze první stage (z angličtiny ve významu „fáze“), kde zjistíte souřadnice další stage a tak dále, dokud nedojdete k finálním souřadnicím, kde už bude krabička. Chcete-li blíže poznat kampus a budovy ZČU v centru města, jistě oceníte skvělou keš zvanou ZCU.
Zmíním zde v krátkosti ještě jeden zvláštní typ keší, a to takzvané „labky“, což jsou speciální kešky, které se loví pouze pomocí mobilní aplikace Adventure Lab. Nejedná se o fyzické krabičky. Fungují tak, že dojdete do nějaké vzdálenosti od uvedených souřadnic a v aplikaci se vám zobrazí otázka. Když na otázku správně odpovíte, získáte kešku. Série labek se nachází také našem univerzitním kampusu, nazvaná je příznačně Západočeská univerzita v Plzni.
„Haha, našel jsem tu krabičku! Co teď?“
Teď stačí se jen zalogovat, tedy zapsat svoje hráčské jméno a datum do tzv. logbooku v krabičce a kešku zase ukrýt. Akorát pozor na mudly (z anglického muggles ze série Harry Potter, kačeři tak označují lidi, kteří nekešují a pouze „tam jsou“), protože důležitou součástí lovení kešek je dělat to nenápadně a mimo zraky okolí, aby se předešlo odhalení kešky. Dále je nutné se zalogovat u kešky také online, v aplikaci či na webu. V logu můžete poděkovat za kešku, a třeba i doplnit komentář, jak se vám místo líbilo.
No, a je hotovo. „Počkej, to je všechno?“ Tak, kešku máme odlovenou, zalogovanou, takže je čas vyrazit na další (nebo jít na přednášku). „Ale říkal jsi, že je to jako poklady! A taky jsem slyšel, že se tam vyměňují věci, tak jak to je?“ Pravda, poklady.
Většina kešek má krabičku, do které se vejdou i další předměty než jen logbook. Do kešky můžete vložit v podstatě libovolný předmět, který vyměníte kus za kus s nějakým jiným předmětem, který už v kešce je. Můžete také najít sběratelské předměty zvané CWGčka (Czech Wood Coin), což jsou vlastně takové „Pokémon karty geocachingu“ a vyměňují se kus za kus. Akorát to nejsou karty, ale dřevěné mince, a nejsou tam pokémoni, ale jména kačerů. Takže vlastně nejsou vůbec jako Pokémon karty… Občas můžete narazit i na CWGčka, které fungují jako unikátní památeční mince z různých eventů (komunitní akce organizované kačery – od posezení v čajovně až po krimi event, který se odehrává v nemalé části Prahy). Pozor ještě na speciální předměty, jako Travel bugy nebo Geocoiny, které neslouží k výměně, ale mají za cíl putovat mezi kešemi (logují se samostatně a můžete je najít podle speciálního čísla na nich uvedeného).
Spoko s odpovědí? „Už jo. Ještě nějakou poslední radu?“ Nos si svoji tužku. Nejhorší pocit je jít mnoho kilometrů lesem a na místě zjistit, že tužka leží v autě, nebo ještě hůř, doma. V takové chvíli se nápad podepsat se vlastní krví nakonec nezdá tak špatný…
