Člověk, který žije pohybem, miluje výzvy a má na kontě nespočet mezinárodních akcí. Proč si úspěšná badmintonistka, která kromě titulů a medailí sbírá i cestovatelské zážitky, vybrala právě ZČU?
Pocházíš z Českého Krumlova, proč ses rozhodla odejít právě do Plzně?
Studovala jsem dva roky na Jihočeské univerzitě, ale rozhodla jsem se přejít do Plzně především kvůli badmintonu. Cítila jsem, že potřebuji změnu a prostředí, ve kterém jsem dosud byla, už mi nemělo co dát. V Plzni jsou skvělé podmínky a hlavně tu mám velmi dobrou tréninkovou skupinu a trenéra Josefa Rubáše.
Co vlastně studuješ?
Studuji biologii a výchovu ke zdraví na Fakultě pedagogické. Jsem ve 3. ročníku. Vždy mě bavila především biologie člověka, která souvisí svým způsobem se sportem. Výchova ke zdraví mě baví opravdu hodně, jelikož tam je propojená psychologie, výživa, psychosomatika atd.
Kdy a jak ses dostala k badmintonu? Přeci jen to není úplně tradiční sport…
Začala jsem ve 2. třídě, takže mi bylo osm let. Mamka mě přihlásila na kroužek badmintonu, jelikož se mu v mládí také věnovala. Já jsem chodila do ZUŠky, kde jsem hrála na flétnu a rodiče chtěli, abych dělala i nějaký sport. Badminton byl prvním sportem, kterému jsem se začala věnovat a rovnou jsem u něj zůstala.
V roce 2019 si reprezentovala ZČU na akademickém Mistrovství Evropy v badmintonu, jak vzpomínáš na tento turnaj?
Vzpomínám na něj velmi ráda, jelikož to byla moje první akce za ZČU. V soutěži družstev jsme skončili na 2. místě, ve dvouhře jsem se umístila na celkovém 3. místě. Tuto akci řadím mezi své největší úspěchy v kariéře.
Díky mezinárodním turnajům jsi měla možnost navštívit spoustu zemí, povíš nám, kde všude jsi byla?
Vzhledem k tomu, že hraji turnaje především po Evropě, tak jsem měla možnost se podívat i do zemí, do kterých bych se nebýt badmintonu normálně nepodívala. Zmínila bych určitě Ukrajinu, Rumunsko nebo Rusko. Jsem za tyto zkušenosti vděčná, jelikož jsem měla možnost poznat, jaký život místní vedou a uvědomit si, jak se my tady v ČR máme krásně. Stejně tak se mi líbilo na Islandu, kam bych se ráda podívala i jako turista, protože je to krásná země! Navštívila jsem ale také Izrael nebo Estonsko.
Myslím, že nebudu jediná, koho zajímá, jak zvládáš tak náročný program skloubit se školou?
Mám individuální plán, takže učitelé ví, že sportuji, a berou na to ohled. Distanční výuka mi vlastně vyhovuje, jelikož toho paradoxně víc stíhám. Přijdu z tréninku a poslechnu si přednášku třeba při přípravě oběda, což jsem v klasickém režimu neměla šanci stihnout.
Jsi členkou reprezentace dospělých, jak moc je náročné dostat se v ČR právě do české reprezentace v badmintonu?
Člověk musí splnit určitá kritéria, aby mohl být součástí. Především záleží na tom, jak je umístěn ve světovém žebříčku. Ideální je být do 200. místa ve světě. Řekla bych, že není až tak těžké se do české badmintonové reprezentace dostat, jelikož jde o sport, kde není až tak velká konkurence. Samozřejmě to není zadarmo, jako v kterémkoliv jiném sportu.
Co ty a motivace? Co tě žene kupředu?
Nejsem člověk, který by měl problém s motivací, ba naopak. Jsem hodně tréninkový typ a hledat motivaci do tréninku jsem nikdy nemusela. Například tuhle dobu jsem brala jako obrovskou příležitost na sobě makat a posouvat se. Získat titul z nějakého zahraničního turnaje mě žene kupředu stejně jako představa stát se mistryní ČR, jelikož se mi na domácím šampionátu zatím nepovedlo zvítězit.
Takže si neměla chvíle, kdy jsi chtěla s badmintonem skončit?
Ta moje silná vnitřní motivace přicházela až s věkem, nebyla tak silná vždy. Skončit jsem chtěla v jeden moment, když jsem byla na základní škole. Další zlom přišel v mých 18 letech, kdy jsem dokonce přestala na dva měsíce trénovat. Poté mi však došlo, že mi to hrozně chybí a končit nechci.
Jestli se nepletu, jsi zařazena do Programu UNIS, kterým chce MŠMT podpořit vrcholové sportovce na univerzitách, jak velká úleva a pomoc to pro sportovce je?
Za mě je tento projekt super! Litovala jsem, že nic takového tady nebylo už dřív. Je to velký zlom i v tom ohledu, že se konečně přibližujeme zahraničním univerzitám, kde vidíme, že není problém skloubit vrcholový sport a studium. U nás to bohužel ještě tak jednoduché není, což má za následek to, že spousta sportovců buď nestuduje, anebo se rozhodne se sportem kvůli škole skončit. Takže jsem ráda, že mám tu možnost být součástí tohoto projektu. Máme možnost pracovat s nutričním poradcem, sportovním psychologem, maséry, fyzioterapeuty. Úlevou je samozřejmě i finanční podpora.
Když na chvíli opustíme badminton a školu, čemu se věnuješ ve svém volném čase? Jak relaxuješ?
Většinou mě uklidňuje, když uklízím a jsem sama. Mám ráda procházky v přírodě, při kterých si pustím podcast. To je pro mě nesmírná očista hlavy. Minulý rok na jaře jsem se začala věnovat józe, což mi zůstalo do teď a jsem za to hrozně ráda. Samozřejmě nemůžu nevzpomenout Netflix.
Jak moc je podle tebe důležitá mentální příprava?
Moc! Já u sebe vnímám jako největší handicap právě hlavu. Vidím ohromné rozdíly v tom, když jsem při zápase v psychické pohodě a když nejsem. Troufnu si říct, že v mém případě hlava tvoří víc jak 50% výkonu. Obecně ta psychika dělá hrozně moc, sportovec může mít fyzičku a dovednosti, ale pokud to nebude mít srovnané v hlavě, tak to nikdy neprodá.
Máš nějaké rituály, které dodržuješ před zápasem?
Před zápasem potřebuju být sama a poslouchat hudbu. Zkrátka potřebuji svůj klid. Může to znít legračně, ale dokáže mě rozhodit i to, když nemám tu správnou gumičku nebo konkrétní oblečení.
A na závěr, jaké máš plány na tento rok, co se týče badmintonu?
Mým cílem je dostat se do 150. místa ve světovém žebříčku. Letos v prosinci se koná ve Španělsku mistrovství světa, kam bych se ráda kvalifikovala. Na této akci jsem ještě nebyla, tudíž je to pro mě velká výzva!
My moc děkujeme za rozhovor a budeme netrpělivě sledovat, jak si Sabina s touto výzvou poradí. Držíme palce!
