Jak si představuji podobu vysokoškolské výuky v dalších dekádách? Podpoří rozvoj e-learningu distanční výuka v době covidové?
Ten den si pamatuji poměrně přesně. V úterý 10. března 2020 v 7:20 ráno jsem se svým nejlepším kamarádem nastoupil do vlaku, směr Plzeň. Už v té době byl společenským tématem číslo jedna, médii často skloňovaný, „nový typ koronaviru“ a ani nám se jej nepodařilo z konverzace vynechat. Kamarád povídá: „V Praze už zavírají vejšky. Já myslím, že Západočeská padne taky.“ Tehdy jsem si to ještě nějak nedokázal představit. Měli jsme pár desítek nakažených v republice, a z toho většinu v Praze, fakt se mi nezdálo, že by k tomu byl důvod. A hle, v jedenáct hodin po jednání vlády už nikdo nemluvil o ničem jiném. Minulý týden tomu byl rok a já byl za tu dobu ve škole, nepočítaje zkoušky, celé 2 dny.
Pojďme ale na chvíli přestat bědovat nad tím, jak nám klasická prezenčka schází a jak nám kde kdo všemožně křivdí. Současná forma výuky je sice vynucená a nekompromisní, ale myslím si, že v ní lze nalézt spoustu inspirace pro vysokoškolské vzdělávání budoucnosti. Informační zdroje se dynamicky vyvíjejí a je bláhové si myslet, že současná podoba vysokoškolské výuky přetrvá navěky.
Čas „Teamsů“ a „Meetů“
Po roce učení se z domova mohu konstatovat, že se konečně většina studentů i lektorů naučila efektivně využívat telekonferenční nástroje. Tedy konečně… Nesmíme zapomenout, jaká byla cena a rychlost internetu ještě před deseti lety. Dnes už je však zázemí pro tyto služby úplně někde jinde, a proto prostor pro jejich masivnější rozvoj přišel vlastně v pravý čas. Nám i lektorům se otevírají nové možnosti komunikace, které sice nemohou stoprocentně nahradit osobní kontakt, v mnoha situacích však mohou oběma stranám ušetřit čas i cestovní výdaje. A pro ty, kteří snad s technikou ještě stále bojují, je tady univerzitní pracoviště celoživotního a distančního vzdělávání, které již rok aktivně nabízí podporu lektorům v podobě různých kurzů věnujícím se technologiím i distanční výuce jako takové, myslí však samozřejmě i na studenty. Na jejich stránky czv.zcu.cz můžete mrknout klidně i jen tak pro zajímavost, nejčerstvěji tu najdete třeba článek Mgr. Velichové, která bere distanční výuku s nadhledem a humorem.
Přednáška začne, až mně se bude chtít!
Na první výročí odloučení od své alma mater již vím, že se bez kontaktní výuky ve svém oboru neobejdu, a věřím, že spousta z vás, mých kolegů napříč univerzitou, to má stejně. Co je pro mě ale v době strávené ve škole opravdu klíčové? Jsou to několikahodinové přednášky, které jsou často zdrojem kvalitního materiálu na facebookové skupině „ZČU, studující spící“? Samozřejmě, že bez znalosti teorie a kontextu lze obtížně řešit školní i reálné úlohy, ale většina (alespoň mnou navštěvovaných) přednášek je ve smyslu komunikace orientována tak, že student je pasivní konzument informace, nanejvýš může v průběhu či na konci přednášky vznést dotaz.
Proč se tedy neinspirovat webovými platformami poskytující videokurzy a nezačít přednášky předtáčet a poskytovat online? V našich rozvrzích by se ušetřila spousta času, který by mohl být věnován praktické výuce, a navíc by nás nemusely děsit přednášky v brzkých ranních hodinách, kdy ještě mozek není úplně nastartovaný, nebo naopak v těch večerních, kdy už v posluchárnách začínají padat hlavy. Já osobně měl možnost vyzkoušet předtočené přednášky programování pana docenta Váši a musím říct, že byly naprosto skvělé. Každý z nás by byl rovněž pánem svého času a přednášku si mohl rozkoukat klidně ve vlaku cestou domů, navíc s možností opětovného zhlédnutí, které se hodí zejména v případě složitějších úseků látky. Na určitých fakultách si snad dokonce dovedu představit přednášky ve formě jakýchsi podcastů nenamáhajících oči, i když to zřejmě nebude doména kolegů techniků. A dotazy? No na ty přece máme „Meety“ nebo starý dobrý e-mail! Vidím to jako nový koncept hybridní výuky, který by ovšem s (ne)přítomností studentů ve škole od začátku počítal. Ne, jako současný distanční model, který byl na ten původní prezenční nouzově napasován.
Otázkou je, jak by se k tomuto teoretickému konceptu postavila akademická obec. Pravděpodobně by napoprvé narazil u samotných lektorů, kteří by (v dobré víře) měli strach, že nás o něco ochudí. Jiným by třeba ale konečně přestali usínat posluchači. Někdo by mohl namítat, že by se nám studium až příliš usnadňovalo. To je možná pravda, pokud ale student nabyde stejné znalosti a dovednosti, jaké by nabyl normálně, pak je toto usnadnění na místě. Pracovní je trh je hladový po odbornících v různých oborech a cílem univerzit je garantovat dostatek znalostí a dovedností těchto budoucích odborníků, zároveň jim však vyjít během studia vstříc.
Ještě trochu času to chce.
Nechci tu teď domýšlet úplně všechny důsledky, ani tvrdit, že je současný vzdělávací model nevyhovující. Popsaný koncept hybridní výuky si však dovedu představit např. jako zajímavé téma bakalářské práce vytvářené třeba na ekonomce, pajdě nebo fildě. Je důležité průběžně diskutovat o proměnách podoby vysokoškolské výuky, ale možná ještě zásadnější je, aby kompetentní pracovníci přinášeli praktické návrhy řešení. Pokud by se model osvědčil v rámci nějakého testovacího nasazení, pro další generaci vysokoškoláků by to již mohla být každodenní realita.
