Studentské otazníky
Blog, Tipy & triky

Co se o jídle domníváme aneb mýty ve stravování

Image

Otázky zdravé výživy a stravovacích návyků nás provází dennodenně. Přesto o nich většinou moc nevíme nebo se o nich mnoho mylně domníváme. O domněnkách, o kterých se v oblasti výzkumů hovoří jako o mýtech, bude tento článek.

Dieta znamená omezení a snahu zhubnout

Dodržování diety získalo v průběhu let trochu negativní konotaci a je rezervováno pro drastické (většinou nepříjemné) omezení jídelníčku vyhrazené třeba pro ty, co na jaře hubnou do plavek. Ale dieta sama o sobě je jakýkoliv systém stravování, jehož cílem by zpravidla mělo být uvést naše tělo do zdravého stavu a udržet ho v něm (což může klidně znamenat nutnost přibrat).

Základní pravidla jsou jasná: naše dieta musí být vyvážená (z hlediska všech potřebných látek a živin) a rovněž nesmí být zásadně rozdílný ani náš kalorický příjem a výdej. K snížení, resp. zvýšení váhy dojde tak, že bilanci narušíme – tím, že přijímáme méně, resp. více než spotřebujeme svou činností. 

Estetický aspekt není ani zdaleka ten nejčastější nebo nejdůležitější důvod, proč bychom mohli svou váhu chtít korigovat. Například lidé s nadváhou jsou důrazně nabádáni končit den s přiměřeným kalorickým deficitem, aby se nadváhy a přidružených zdravotních rizik zbavili, následně je také nezbytné nevrátit se do starých kolejí a nastavit svou dietu do rovnováhy, aby si váhu udrželi.

Speciální dietu si žádá také extrémní sportování nebo posilování, kde je žádoucí nabrat svalovou hmotu nebo více zásobovat tělo látkami důležitými pro podání neobyčejných výkonů. 

Tak jako tak ale v naprostě většině případů není vůbec žádoucí některé živiny výrazně potlačit, tělo potřebuje dost živin i přes to, že potřebujeme pár kilo shodit. Pokud ti tedy někdo radí kvůli hubnutí zcela vyřadit jednu položku ze seznamu živin (od tuků po sacharidy) nebo nabízí jinou zázračnou možnost hubnutí, měla by se ti rozsvítit červená kontrolka – je to podezřelé. Příkladem budiž dnes velmi oblíbená keto dieta. Důrazně doporučujeme držet radikálnější diety pouze na doporučení lékaře.

Jarní detox – tělo se má jednou do roka očistit

Mohli bychom propadat pocitu, že kila, která jsme získali během vánočních svátků při přejídání se cukrovím a bramborovým salátem, můžeme jednorázově vyřešit jarním rituálem očištění. No, ne tak úplně… Detoxikační diety zpravidla po dobu svého trvání nutí „jíst” uživatele pouze smoothie, Ugovu čerstvou limonádu a podobné. A nebo detox přebírá podobu prosezení několika dní na záchodě po vypití krabičky detoxikačního čaje. V prvním případě má být cílem zhubnout a doplnit zásoby vitamínů, v druhém případě vyplavit škodliviny. 

Zhubnutí téměř jistě nastane – neplnohodnotná strava donutí tělo pálit své zásoby a přijde rychlý pokles váhy. Ten ale vzápětí vystřídá ještě rychlejší nárůst po tom, co se vrátíš k původním zvyklostem. Vitamíny ze spousty ovoce jsou jistě prospěšné, ale v jednorázové dávce s tvým tělem téměř nic neudělají, spíše naopak. Mnohem logičtější přístup je doplnit těmito potravinami běžný, celoroční jídelníček. A v případě detoxikačních čajů se jedná spíše o přírodní projímadlo, které je založeno na rychlém odvodnění, za což ti tělo ani střeva příliš nepoděkují. Přijímání pouze tekuté stravy také není prospěšné pro trávicí trakt – střeva si odvyknou pracovat a těžko se jim pak vrací do normálního režimu. Nelogická je také jednorázovost samotného aktu očištění.

Cukr, bílý zabiják

Asi nejznámější mýtus koluje o cukru, speciálně o tom bílém. Zároveň je i celkem rozšířené povědomí o tom, že cukr jako takový je k životu naprosto zásadní a jeho negativní účinky přichází při nadměrném užívání. Ostatně už v 16. století Paracelsus věděl, že „neexistuje sloučenina, která by jedem nebyla”. Rozdíl mezi lékem a jedem totiž tvoří podané množství.

Vyřazení cukru z jídelníčku tedy není žádoucí, cukry jako sacharidy se vyskytují i tam, kde bychom je možná nehledali. Jejich negativní efekt se ale může stejně jako u ostatních součástí naší stravy projevit po tom, co jich přijímáme příliš velké množství. Zatímco cukr v ovoci je často doprovázen vlákninou, která nám dává pocit sytosti, cukrovinky a sladkosti nemají za účel nás zasytit, a tak jich potenciálně zvládneme sníst opravdu hodně. A hodně cukru obsahuje hodně kalorií a hodně přijatých kalorií si žádá větší denní výdej na jejich zpracování. Ale za to cukr přece nemůže, přibraná kila po snězeném plechu cukroví máme na svědomí jen my sami.

Zajímavé také je, že téměř nezáleží na tom, čím si svůj pokrm osladíme – cukr řepný, třtinový, med, agávový sirup, … Vše má téměř stejné složení, a abychom pocítili pozitivní vliv některých přísad, které jsou třeba v sirupech navíc (respektive nebyly ztraceny jejich zpracováním), museli bychom ho zpravidla užít nadměrné množství.

Bílé pečivo je nepřítel zdravé stravy

Po bílém pečivu se tloustne a navíc bílá mouka je škodlivá, to ví přece každý. No, není to až tak úplně pravda. Samotná mouka nijak škodlivá není, bílé pečivo však objektivně obsahuje méně vlákniny než to celozrnné. Přestože z hlediska obsahu vlákniny není ani celozrnné pečivo nijak světoborné a existují její lepší zdroje, zasytí nás mnohem lépe a nemusíme ho sníst tolik. Tedy stejný příběh jako u cukru – nevýhoda bílého pečiva je nanejvýš v tom, že ho špatně zařazujeme do svého jídelníčku.

Jedení před spaním je škodlivé

Od malička je nám vtloukáno, abychom nejedli moc pozdě večer, před spaním. Přesto to však zřejmě není tak špatné, jak bychom si mohli myslet. To, že nás honí mlsná pozdě večer, může být způsobeno tím, že jsme unavení a tělo se snaží ze všech sil někde nabrat energii. Jinými slovy místo toho, abychom šli spát, jíme a tím přijímáme kalorie navíc. V takovém případě opravdu může docházet k nárůstu váhy. Pokud bychom ale určitý díl denního příjmu nechali až na později večer, k nadměrnému příjmu by nedošlo a v tomto případě výzkumy nepotvrdily škodlivé efekty.

Na druhou stranu naplnit si břicho před spaním není zase příliš komfortní pro náš spánek.

Umělá sladidla způsobují rakovinu

Americký National Cancer Institute a britský Cancer Research UK tvrdí, že umělá sladidla (v množství, ve kterém je přijímáme) nepředstavují z hlediska rakoviny riziko, a v Evropské unii je jejich užívání hlídáno Evropským úřadem pro bezpečnost potravin. Obecně dokázat takové riziko by bylo velmi obtížné, především je téměř nemožné vyloučit, že za případy rakoviny nemohou jiné faktory, ve kterých se nemocní respondenti často lišili od zdravých. V současné době nemáme skutečné indicie o tom, že by umělá sladidla rakovinu způsobovala, to však nemusí znamenat, že příčinná souvislost neexistuje.

Nejčastější spojitost jídla a rakoviny je v přejídání – obezita totiž prokazatelně zvyšuje riziko rakoviny.

Pokud tě zajímá více, než se vešlo do tohoto článku, přečti si tento článek nebo si poslechni podcast U Kulatého stolu.

Pokračujte ve čtení