Studentka Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni Alisa Kurbangalievová je původem z Ruska a do České republiky přijela v roce 2014. Ptali jsme se jí, proč si vybrala právě tuto zemi, co je na společenské integraci nejtěžší a také na to, jak vnímá zhoršující se česko-ruské vztahy.
Kdybych to měla vzít od začátku, co stálo u zrodu tvého rozhodnutí odstěhovat se z Ruska?
Maminka. Přišla s tím, jestli bych nechtěla využít možnosti studia v zahraničí a já jsem souhlasila. Školství v Rusku v menších městech není příliš kvalitní a navíc vysokých škol je tam málo s ohledem na to, kolik se na ně hlásí uchazečů. Praxe je taková, že studenti s nejlepšími výsledky z přijímacích řízení studují zadarmo, ale ostatní si za státní vzdělávání musí platit nemalé částky. Řádově mnohem více, než platí studenti v České republice za soukromé školy.
Rozumím tomu správně, že z rodiny jsi do Česka odjela jediná?
Ano, zbytek rodiny zůstal v Rusku. Do Česka jsem ale přijela s jednou mojí kamarádkou ze střední školy v Zlatoustu, odkud pocházím. Postupem času se do Prahy za studiem přesunulo okolo deseti dalších studentů, kteří se mnou chodili na tuto střední školu.
A proč právě Česko?
Tak jednak trochu náhodou, jelikož mám známou, která v Česku studovala a nabídla se, že mi se vším pomůže, ale hlavně šlo o jazyk, protože čeština je ruštině poměrně podobná. Kdyby mi na tomto nezáleželo, vybrala bych si možná Francii nebo Itálii.
Ty mluvíš dobře česky, jak těžké pro tebe bylo se tento jazyk naučit?
Když jsem přijela, přihlásila jsem se na roční kurz češtiny, nicméně jsem žila v Praze v oné zmiňovaně komunitě středoškoláků ze Zlatoustu a cítila jsem, že takhle se jazykově moc daleko neposunu. To byl také hlavní důvod, proč jsem se nakonec odtrhla a sama si podala přihlášku do Plzně na ZČU. Na rozdíl od Prahy tady mluví rusky naprosté minimum lidí, a já tak mám prostor se zlepšovat každý den.
Dá se tedy říci, že jazyk byl pro tebe tou největší překážkou.
Určitě ano. Pamatuji si, jak jsem v prvním ročníku Humanistiky absolvovala kurz Antické filozofie a zapisovala jsem si vždy jen jména autorů, které jsem zaslechla, jelikož jinak jsem nerozuměla vůbec nic. Také jsem musela psát seminární práce v ruštině a následně je překládat, což mi zabíralo strašně času. Na druhou stranu si myslím, že za úroveň češtiny, kterou momentálně mluvím, může z velké části právě tento obor. Čtení filozofických textů je naším denním chlebem, takže nebylo jiné cesty, než se česky pořádně naučit.
Cítila jsi ze strany učitelů vstřícnost? Využila jsi například některou z univerzitních organizací, které se specializují na pomoc studentům z ciziny?
Učitelé na naší fakultě ke mně byli vždy vstřícní. Musím přiznat, že například u seminárních prací brali ohled na to, že moje gramatika a stylistika češtiny není úplně ideální a moc mě s tím netrápili. Univerzitní organizace jsem žádné neznala, tudíž jsem je ani nevyužila a asi jsem neměla ani tu potřebu. Tím, jak nás v oboru bylo opravdu málo, tak se dalo vše řešit individuálně přímo na katedře.
Bylo pro tebe někdy překážkou, ať už na půdě univerzity nebo v Plzni obecně, že jsi právě z Ruska?
Vůbec ne. Dokonce bych řekla, že naopak. Lidé jsou na mě většinou milí a třeba se ptají na Rusko nebo hodně taky na Putina, no což moc nevím, jak odpovídat, já netuším co Putin! Našla jsem si tady hodně kamarádů Čechů a myslím, že jsem vcelku zapadla.
Ani kvůli zhoršení česko-ruských vztahů po odhalení kauzy Vrbětice si nezaznamenala nějaký tlak na tvoji národnost?
Osobně ne. Samozřejmě se prostřednictvím instagramu nebo youtube trochu orientuji v tom, co se právě děje, ale mezi běžnými Čechy a Rusy žijícími v Plzni ochlazení vztahů necítím a jsem za to ráda. Rozčiluje mě, když se politická situace země projektuje na běžné lidi, kterým to pak například brání v přátelství nebo navazování nových kontaktů. Navíc já nejsem žádný patriot a podporovatel Putina, kdyby to tak bylo, žila bych asi v Rusku a nikam se nestěhovala.
Jaký máš vztah k Rusku?
Sice je to můj domov, ale nemít v Rusku rodinu, tak bych asi necítila potřebu se vracet. Možná na výlet do Moskvy nebo Petrohradu, ale mimo tato centra je kvůli chudobě a bídě život v Rusku těžký a nepěkný. To nikdo nechce vidět, jak lidé žijí za branami těchto metropolí.
Co by si vzkázala cizincům, kteří se chtěji za studiem odstěhovat do jiné země?
Ať do toho určitě jdou! Základ je naučit se dobře jazyk dané země. Určitě bych jim tedy vzkázala, ať hlavně mluví a sami si vytváří situace, kde nebude možné použít jejich mateřštinu nebo angličtinu. Jinak dopadnou jako moji kamarádi v Praze, kteří stále mluví pouze Rusky a přátelí se jen v té samé desetičlenné skupince
