Šumava je krásná a nevyzpytatelná. Možná, že právě z toho pramení ta krása, protože nikdy nevíme, co od ní čekat.
Šumava to nejsou žádné pořádné hory, řekli byste si a udělali chybu. Sice nenarazíte na skaliska, průrvy nebo ostré hřbety, ale zato poznáte všechny druhy počasí. Nejenže každý den sprchne (alespoň večer, když si snažíte uvařit po celém dni jídlo v ešusu), ale také přijde mráz a vítr a povodeň. A pak – ale jen, jestli jste dobrodruzi – zůstanete v kempu sami, budete chvíli pozorovat dešťové záclonky, a když začne téct i do stanu, vyrazíte do místní vyhlášené cukrárny.
Jak jste možná již poznali, zážitky jsou to osobní. Možná zbývá dodat, že vítr nebyl ledajaký, ale že polámal stan, že potopa nepřišla nečekaně, čtyři dny v kuse lilo jako z konve a potok se vylil přímo do kempu (a do stanu). A protože se nám ani tak ještě nechtělo domů, zůstali jsme v kempu sami (a to úplně, protože kemp zavřel).
Vše poslední dobou hraje pro takzvaně tuzemskou dovolenou. A proč také ne? Tato série Toulky Českou republikou si dovolí navrhnout pár míst, která rozhodně stojí za to navštívit. Soustředit se budeme především na stanování a pěší túry (a občas na dobré jídlo). Dnes začneme Šumavou a samozřejmě i několika tipy na výlet.
Kde se ubytovat
První a jednou z nejdůležitějších věcí je bydlení. Šumavu můžeme rozdělit na dvě hlavní části – Železnorudsko (to je ta hornatější část) a pak Modravsko a okolí, kde jsou samá rašeliniště, mokřady, řeky, říčky, potůčky a bažiny. Obojí je krásné, a pokud byste se rozhodli pro druhou variantu, je zde velký kemp Antýgl přímo u řeky Vydry. Tam jsou však kilometry pro čistě pěší výlety dlouhé. Skoro bych doporučil ubytovat se v kempu v Železné Rudě a na výlet za rašeliništi si zajet autobusem, který v létě jezdí pravidelně.
Ubytování v Železné Rudě s sebou nese i další výhody – kromě snadného přístupu k zásobování se zde nachází proslulé místo zvané Café Charlotte. V téhle cukrárně se kromě vynikajících zákusků, obřích pohárů, dortů, zmrzlin, nápaditých koktejlů pro večerní posezení a všudypřítomného ovoce nachází jedna rarita. Pod stropem, po dřevěných kolejích klikatících se celou místností, projíždí vláček a před přejezdem vždy řádně zahouká.
Ledovcová jezera
Trasa vychází z vlakového nádraží v Železné Rudě po modré značce. Z rozcestí u pomníku Adolfa Kašpara (ilustrátora například některých vydání Babičky) odbočíme po červené k Čertovu jezeru. Odtud nás čeká prudké stoupání a ještě prudší klesání, abychom přešli přes sedlo Jezerní hory k Černému jezeru. Odtud opět stoupáme, občas cestou, občas potokem, až k nejvyššímu šumavskému vodopádu Bílá strž. Zde si můžeme odskočit na dvojitý vrchol Velkého a Malého Ostrého, lidově nazývaný také Prsa Matky Boží. Pak se spustíme hluboko do obce Hamry a opravdu posledním stoupáním se dostaneme do Hojsovy Stráže, odkud se vlakem vrátíme zpět do Železné Rudy.
Na skok za hranice: Velký Javor
Začínáme na hraničním nádraží mezi českou a německou Železnou Rudou. Zajímavostí je, že hranice prochází přímo středem budovy. Odtud se snažíme vydrápat až do sedla Brennes přímo pod Velký Javor. Po dlouhém výstupu se prudce spustíme zpět dolů k Malému Javorskému jezeru, které nás uchvátí svými plujícími ostrůvky. Zároveň před sebou uvidíme přímo děsivou stěnu Velkého Javoru, kterou se budeme ploužit opět vzhůru. Vrchol je velký, pestrý, plný skalek a vřesů a s rozhledem na celou Šumavu. Nechybí ani restaurace nebo malý kostelík.
Jelikož už se těšíme zas zpět do své rodné země, spustíme se skalnatou cestou opět dolů pro změnu k Velkému Javorskému jezeru. Čas se už chýlí, půjčovna loděk má již zavřeno, ale vše je v naprostém pořádku. Je tu klid a na hladině se odráží vrchol Velkého Javoru v zapadajícím slunci. Následuje bloudění lesem po cestách, které se ztrácejí a objevují, takže nezbývá, než se řídit přirozeným instinktem. V těchto těžkých chvílích nostalgicky vzpomínáme na naše proslulé turistické značení. Zpět k nádraží se však navzdory nostalgii musíme dostat do devíti, kdy odjíždí poslední vlak.
Pancíř
Lanovka na Pancíř je v dnešní době již raritou. Klasická stříška, věšák na batoh a křesílko pohupující se na laně. Zažijete nádhernou vyhlídkovou jízdu, i trochu toho vzrušení, a odměnou vám bude nádherný výhled na celé Železnorudsko. Kromě toho můžete odsud snadno vyrazit hned na několik pěších túr.
Jednou z nich by mohla být cesta dolů do Špičáckého sedla a pak zas nahoru až na rozhlednu na Špičáku. Výhled je velkolepý, protože přímo před sebou máme ledovcová jezera z ptačí perspektivy.
Jinou variantou je hřebenovka přes Můstek a Prenet do Zelené Lhoty, která je opět na trati do Železné Rudy. Ačkoliv mapy slibují občerstvení na známé chatě Prenet, nenechte se zlákat – z chaty se stal pěkný rodinný domek, ale poblíž je alespoň pěkná zvonička.
Prášily
Autobusem přímo od kempu dojedeme do Prášil. Odtud nedlouhým stoupáním dorazíme k Prášilskému jezeru, které je jedno z nejkrásnějších. Pak se však mnohem horším stoupáním doplazíme plochý vrchol Poledníku. Až dosud jsme věrni červené. Zdejší krajina je pustá a nelítostná. Nekonečná cesta se táhne obrovským mořem pahýlů, které zde zbyly po kůrovcích. Má to však i své kouzlo. Na rozcestí se po zelené spustíme dolů do údolí ke kamennému Frantovu mostu a podél potoku se vrátíme do Prášil. Pokud by vám však síly přebývaly, je možné si odskočit ještě k jezeru Laka (také s ostrůvky). V Prášilech určitě stojí za zmínku místní restaurace U Michala.
Kam jinam
Dalšími možnostmi je výlet k řece Vydře (opět lze využít výborných autobusových spojení). Přímo kolem Železné Rudy jsou naučné stezky zaměřené na pohraničí opevnění s mnoha zpřístupněnými bunkry. Skvělým zážitkem jsou i zdejší slatě jako je například Chalupská nebo Tříjezerní. Všechny zmíněné túry mají něco kolem 20 – 30 km, nenechte se však zmást, například cesta na Velký Javor se zdá být mnohem delší.
Zákaz ubytování
Bůh ví, jak to letos v létě bude s ubytováním, a proto zde zmíním ještě jednu možnost. Kdo by se nechtěl vázat, může přejít po Šumavské magistrále od Lipna až do Železné Rudy, a po cestě využít vybudovaná nouzová nocležiště (na Poledníku například i s krbem). Většinou je to však plácek s plůtkem, kde je povoleno přespat i uprostřed národního parku.
