Jak je očividné, nemám psa ani znalost latiny, ale mám kamarádku Verču, která má alespoň jedno, takže jsem jí napsal, sedl si s ní do Papírny na kafe, poprosil ji o canicrossovou osvětu, popsal čtyři normostrany poznámek a dozvěděl se milion věcí, které ti tady teďka zprostředkuji.
Z latinského canis = pes a anglického cross = křížek. Počkat, ne jakože „přes“? Budu se na to muset dojít zeptat Verči…
Co že to je canicross?
Ač to svádí k překladu jako je „peskříž“, není tomu tak. Podle Verčiných slov je to hlavně „běh se psem, při kterém tě pes táhne“. Obecně se jedná o sportovní disciplínu se psem, která podobně jako bikejöring nebo psí scootering vychází z mushingu, tedy způsobu přepravy (nyní sportu), při kterém původně psí spřežení táhlo saně s ne-psím pasažérem. Víceméně místo toho, abys šel se psem na procházku, tak si ho na sebe přivážeš a doufáš, že tě nevyválí v bahně, jakmile ve sprintu zakopneš o první kořen. Zní to jednoduše? Zas tak snadné to není!
Co na to potřebuju?
Verča radí: „Důležitý je mít psa“. To je takový ten, jak se tomu říká, „minimální kapitál“. Pokud jde o to jakého, tak i když většinu lidí napadne vlčák, husky nebo kolie, tak to vlastně může být jakékoliv plemeno a velikost. Jde hlavně o to, aby byl ten pes aktivní. Nemusí nutně táhnout, ale je mnohem lepší, když to dělá. Pes musí být starší než jeden rok, protože do té doby nemá ještě zcela vyvinuté chrupavky a může si tak zničit kosti.
Další vybavení jsem rozdělil na vybavení fyzické a vybavení psychické (+ nějaké to know-how), kterým se budeme zabývat dále.
Fyzické vybavení
Základní tři kusy vybavení jsou postroj, amortizační vodítko a sedák.
Postroj je ta část, co se dává na pejska. Je důležité, aby postroj psovi perfektně seděl, a tak si při jeho výběru nech poradit od zkušeného canicrossaře nebo přímo ve specializovaném obchodě. V Plzni existuje třeba Běžecké centrum Rozběháme Česko, kde ti s výběrem pomůžou.
Amortizační vodítko je buď celé nebo zčásti z gumy čili pruží, takže se navzájem se psem nebudete vláčet po lese. Když tedy zakopneš a upadneš, pejsek nevyletí tři metry do vzduchu a když zase pejsek nečekaně zatočí, tak půlka tebe neskončí někde ve stromě. Víceméně proto NEJDE běhat s normálním vodítkem.
Sedák je vlastně „postroj na tebe“ – není nepodobný lezeckému sedáku. Opět, potřebuješ ten správný typ na canicross a důležité je, aby byl přes zadek a ne jako bederní pás.
Optimální budget na všechno vybavení je zhruba 3 500 korun. Vyplatí se nejít po tom nejlevnějším; vybavení vydrží zhruba pět let, pokud budeš se psem běhat tak jednou týdně.
Psychické vybavení
Verča radí: „Trpělivost a jít na to pomalu.“ Na začátku uběhneš třeba 100-200 metrů a pak si dáš pauzu. Verča třeba na pejska běhala moc pomalu, jeho to nebavilo, takže netáhl. Když pes neumí táhnout, tak se to musí naučit. Velké plus je seznámit se se skupinou canicrossařů, protože pak je to pro pejska větší motivace. Canicross je ale bezkontaktní sport, takže se klade důraz na to, aby se psi neočuchávali, neškádlili a vlastně si sebe navzájem moc nevšímali.
Pro začátek je dobré znát základní povely, které je třeba psa naučit.
Prvním je povel pro start: „go, go“/„běž“. Drž u toho psa za postroj, aby se naučil rovnou rozběhnout a nešel mezitím ještě trhat maliny. Opak povelu pro start je povel: „stůůůj.“ Ten je celkem důležitý a psa to naučíš prostě tak, že budeš křičet „stůůůůůůůůůůůůůůj…“ a zastavovat, dokud tě neuposlechne nebo ti nedojde dech.
Stranové povely se používají na křižovatce, pro odbočení nebo když třeba se psem obíháte překážku. Jedná se o povel rovně: „rovně“, vlevo: „left“/„le-le“ a vpravo: „right“/„pra-pra“. Proč prostě neříct „vlevo“ a „vpravo“, ptáš se? Protože to zní podobně, a tak se více používají vhodnější anglické výrazy nebo právě zkratky českých slov.
A zbývá nám povel pro zrychlení: „go, go, go“ (nápadně podobný povelu pro start – jako když v autě řadíš, tak každé další „go“ zvyšuje psí výkon) a povel pro zpomalení : „pomalu“/„zpomal“ nebo alternativně ještě „prosím, zastaaaaaaaaaaa… *křach* “.
Všechno tohle se můžeš naučit sám nebo ve skupině. Když půjdeš na závody, měl bys napřed naučit psa předbíhat, protože musíš vědět, jak bude reagovat, a to i na to, když někdo začne předbíhat vás. Na závodech jsou striktní bezkontaktní pravidla, takže je tohle opravdu důležitá věc, kterou musíš pejska (i sebe) naučit a bez dalších canicrossařů to nezvládneš, logicky.
Důležité je si uvědomit, že pes je taky sportovec, takže se před, během i po něm musí zavodnit, vyvenčit, rozehřát, protáhnout (na YouTube je spoustu videí) a neměl by žrát před ani těsně po tréninku. Nauč se také vypozorovat, kdy se ti pejsek přehřívá a běhej třeba podél řeky, kolem rybníka, aby si tam mohl skočit, zchladit se, napít se apod.
Odlišnosti od klasického běhání
Nikdy se neběhá po asfaltu! To bývá pravidlem i spousty běžců, ale canicross je čistě lesní záležitost – pejsek má jenom čtyři tlapky a ty mu je nechceš zničit asfaltem nebo tartanem. A samozřejmě, když běháš v lese, tak i ty musíš mít na tlapkách správnou trailovou obuv se vzorkem. Kdo mi nevěří, půjde si se mnou zaběhat do lesa v teniskách a uvidíme, jaké to pro něj bude. S tím se pojí i to, že bys měl trochu umět běhat, protože pes skutečně tahá a tobě se vymstí jakákoliv chyba právě v běhu. Kdo neumí běhat, neví, co znamená „umět běhat“ a kdo umí běhat, ví moc dobře, co znamená „neumět běhat“.
Pozitiva a negativa
Mezi pozitiva se rozhodně řadí stmelení vztahu s pejskem, pro aktivní plemena je to skvělé cvičení a nejedná se rozhodně o nudný obyčejný běh. Co se týče negativ, rozhodně je třeba mít psa. Bez něj to úplně nepůjde. Dalším možným negativním aspektem je to, že musíš mít nervy toho psa vytrénovat.
A když budeš běhat pravidelně, tak se na psa začnou aplikovat všechny poučky o sportu, které platí i pro tebe – z gaučáka je najednou sportovec, zhubne, nasvalí se, bude potřebovat víc pohybu, lepší stravu, budou ho bolet svaly, budeš ho muset protahovat a celkově o něj víc pečovat, jako pečuješ o sebe, když sportuješ.
A jeden Verčin tip na závěr: najdi si lidi, co to umí, sleduj profily na Instagramu, Facebooku a nezapomeň na zdravotní stránku a limity svého pejska.
A kdyby se ti tvůj čtyřnohý kamarád válel v borůvčí tak dlouho, až si svlékne postroj, tak nezoufej, Verče se to stalo taky.
