aneb kde hledat kvalitní reference pro své eseje
Fulltextové vyhledávače typu Google, Seznam nebo DuckDuckGo není třeba sáhodlouze představovat, protože alespoň jeden z nich určitě používáš denně. Hodí se i v momentě, kdy potřebuješ najít nějaké zdroje informací pro svou esej, semestrálku nebo diplomovou práci. Běžné webové stránky však jen zřídkakdy odkazují na zdroj – v tom lepším případě u článku nalezneš alespoň jméno autora. Pokud ti tedy na důvěryhodnosti zdrojů záleží, ne vždy je strýček Google ten nejlepší pomocník.
Jak fungují akademické vyhledávače
Na první pohled se úvodní stránka některého z akademických vyhledávačů nemusí příliš lišit od domovské stránky Googlu. Zásadní rozdíl je však v tom, že akademické vyhledávače prohledávají pouze vědecké práce v jejich databázích. Ty mají, jak je na akademické půdě nutností, kvalitně zpracované všechny náležitosti potřebné k jejich citaci a není tedy problém s uvedením těchto prací ve zdrojích té tvé. Výhodou je, že databáze jsou již tak rozsáhlé, že v nich najdeš práce snad z každého odvětví vědy. Drtivá většina prací je však v angličtině a je tedy nutné své dotazy rovněž formulovat anglicky. To by pro tebe však neměl být problém.
TIP: Měj po ruce překladač.
Google Scholar
Domovská stránka Google Scholaru se kromě nápisu „Scholar” nijak neliší od domovské stránky jeho známějšího brášky. Stačí do vyhledávacího pole zadat dotaz (můžeš vyzkoušet např. electromobility nebo cokoliv jiného, co tě napadne) a po stisknutí tlačítka lupy se ti objeví odkazy na tisíce vědeckých prací, které si můžeš přečíst a citovat.
Citace lze vygenerovat automaticky, vybrat si můžeš z norem MLA, APA a ISO 690. Ve filtru můžeš rovněž nastavit omezení na stáří práce (vhodné zejména pro dynamicky rozvíjející se obory) a po přihlášení k účtu Google si můžeš ukládat a vytvářet své vlastní seznamy četby. K dispozici jsou navíc mnohá další nastavení, která využiješ, pokud budeš Google Scholar používat pravidelně. Pro mě osobně bývá Google Scholar vždy první volba.
Může se stát, že po tobě odkaz bude chtít další přihlášení, většinou se však stačí prokázat svou institucí (tj. v seznamu institucí najdi ZČU a přihlaš se přes svůj účet Orion). Pokud se ve výsledku na Scholaru objeví i přímý odkaz na dokument (většinou PDF, pravý sloupec výsledků), měl by ses k práci dostat přímo, bez přihlašování.
ScienceDirect
ScienceDirect je platforma recenzované literatury nizozemského vydavatelství Elsevier a patří k těm nejpoužívanějším. Vyhledávání je o něco sofistikovanější, dá se hledat třeba podle autora, knihy, vydání, stránky atd. Ve většině případů si však pravděpodobně vystačíš s klasickým vyhledáváním podle klíčových slov. Najdeš zde mnoho prací z oblasti technických, humanitních i přírodních věd, dokonce i celé publikace.
Většina obsahu však není přístupná každému. Musíš se přihlásit přes účet své instituce – pravděpodobně ZČU. Buď přímo u názvu práce klikni na „Access through your institution” nebo v pravém horním rohu na „Sign in” a poté na „Sign in via your institution”. Do formuláře dále napiš název univerzity nebo zkratku (česky nebo anglicky) a další krok už tě pak navede na přihlášení přes tvůj Orion účet. Zní to komplikovaně, ale je to jednoduché a za ten obsah to stojí.
JSTOR
JSTOR (Journal Storage) je digitální knihovna, jejímž cílem je mimo jiné snadný přístup ke starším číslům některých vědeckých časopisů. Údajně zde najdeš práce až z 75 odvětví, ale tato databáze je zaměřena spíše na humanitní obory, což se však rozhodně může hodit. Princip vyhledávání je podobný jako ve výše zmíněných službách, navíc zde můžeš vyhledávat i samostatné obrázky. Nejstarší zdroje pocházejí ze 17. století!
JSTOR rovněž umožňuje přístup přes náš univerzitní Orion účet. V záhlaví stránky klikni na „Log in through your library” a do vyhledávače institucí zadej „University of West Bohemia”.
Mě k používání akademických vyhledávačů přiměla naše učitelka angličtiny. Zpočátku jsem to považoval za zbytečnost, nakonec se mi ale díky nim podařilo podložit některá tvrzení mých anglických esejí na témata týkající se například právě elektromobility. Jsem rád, že jsem si práci s těmito zdroji mohl vyzkoušet „nanečisto” a jejich použití bych určitě doporučil, ať už při psaní bakalářky, diplomky nebo třeba jen nějaké seminárky. Zároveň se mi potvrdilo, že umět anglicky je nutnost – právě angličtina je hlavním akademickým jazykem a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo v blízké době změnit.
Pro rozšíření si znalostí akademické angličtiny a její aplikace doporučuji předměty Akademická angličtina 1 až 6 vyučované Ústavem jazykové přípravy ZČU (UJP/AEP1 až AEP6), rozdělené jsou podle úrovně angličtiny a několik z nich je dokonce v některých studijních plánech povinných.
