Kolega z právnické fakulty mi kdysi řekl, že zkouškové je úleva oproti semestru, kdy vyučující musí vést několikahodinové přednášky či semináře.
Prý stíhá i více publikovat. Dokonce tvrdil, že si nejvíce užívá zkouškové v zimním semestru, protože nastává po vánočním odpočinku. Nechápu, kde to vzal, a pokusím se vše vyvrátit hned v 5 bodech.
1. Být odpočatý po Vánocích není výhoda
Sice mám rád, když si mohu o víkendech a svátcích přispat (ano, kolegové z katedry biologie mě už upozornili, že to není zdravé, jelikož bych měl spát každý den stejně), ale o to horší je náraz do reality právě během zkouškového. Patřím mezi lidi, kteří si stromek nechávají doma, dokud můžou, a konflikt mezi zkoušením a pohledem na vánoční stromek, který uvidím, až přijdu z práce, ještě více umocňuje pocit nostalgie.
2. Proč sem přišel?
Někteří studenti prohlašují, že zkouška je od slova zkusit. Nebudu hodnotit, jak dalece ovládají slovotvorný rozbor. Jde o to mrhání časem. Chápu, že si chtěli očíhnout situaci, ale stejně jako někteří lidé neumějí říct ne, nedokážou někteří studenti říct nevím. Na otázku poté dostávám od začátku celkem nesmyslnou odpověď, na kterou se neustále nabalují hezitační zvuky (takové to éééé), případně nic neříkající výpovědi. Mnozí se i rozhodnou, že vše řeknou ještě jednou, ale jiným způsobem. Pro lepší pocit asi. Pamatuju si studenta, který při rozboru Ostře sledovaných vlaků prohlásil, že Miloš Hrma byl ještě panic, dokonce dosud neměl sex. To by vás nenapadlo, že?
3. Proč tu jsem já?
Další část studentů naopak umí vše potřebné hned na první pokus, dokážou bez problémů hledat i souvislosti. Člověk si pak pokládá otázku, proč vůbec dnes vstával. Tito studenti mohli zkoušet místo něho. Super je aspoň ten pocit, že je komu co předávat.
4. Moucha na stěně
Pak tu máme zkoušené, kteří se naučili naprosto všechno. Ale opravdu naprosto. Pokud jsem během výuky požádal, ať někdo otevře okno, hned tuto informaci připíšou ke Karlu Čapkovi, jehož Válku s mloky jsme zrovna rozebírali. Kvituji také to, že si zapsali vtipy, které jsem během hodin pronášel, a snaží se je s různou mírou úspěchu recitovat u zkoušky. Problém spočívá v tom, že tito studenti přednášejí všechno slovo od slova, jak mají zapsané, takže leckdy i moucha na stěně přinese větší estrádu.
5. Jít s dobou
Asi za největší projevení neúcty vůči učitelské profesi považuji názor, že jde o snadnou práci, protože stačí jednou udělat přípravy a další vzorové postupy. Pak už se vše jenom opakuje, stejně prý funguje i zkouškové. Za prvé. I kdyby to byla pravda, monotónnost strašně uspává. Možná ze začátku fajn, ale dlouhodobě mluvíme o cestě, jak úspěšně vyhořet. Za druhé. Ve školství se stále něco mění. I když učím literaturu budoucí učitele (možná tedy) a přece jenom Shakespeare se sám o sobě moc nevyvíjí, neustále se objevují nové metody, jak k textu a výuce přistupovat. Odpovědný učitel něco takového prostě musí zahrnout, pokud nechce zamrznout v 90. letech, kdy padla cenzura minulého režimu. A zkostnatělý přístup se snad ve školství už netrpí. Nebo ano?
V závěru se omlouvám, že jsem v textu použil slovo studenti. Hovořil jsem pochopitelně rovněž o studentkách. I přes často prosazovanou korektnost jsem se tak rozhodl, protože rod mužský prostě představuje základní tvar slova a nechtěl jsem svůj článek zbytečně natahovat prohlášením studenti a studentky (stejně by toto pořadí bylo stále nekorektní).
