aneb Lišák zase píše o nějakým svým zvláštním koníčku, který nikdo nezná, a zase je to vlastně tanec, ale zároveň vlastně úplně není, i když vlastně je.
Step neboli „krok“ je mimo samotného slova „krok“ také tanec. Úžasné. Ač step má většina lidí spojený s takovým tím divným tancováním v muzikálech, jedná se o mnohem obsáhlejší a vyvinutější formu tance. Než se dostaneme k samotnému stepu, čím se liší od ostatních tanců a proč ho mám tak rád, začneme opět trochou historie.
Historie
Podobně jako například u capoeiry není úplně jasné, jak step vlastně vznikl. Pravděpodobně taktéž vzešel od černých otroků, které si do Ameriky přivlekli kolonizátoři. Jedná se o tanec, který klade důraz na údery nohou o podlahu; otroci si při pochodování zpívali a dupali do rytmu. Za otce stepu je považován Bill „Bojangles“ Robinson, který step zpopularizoval svými variacemi. Další nepřehlédnutelná jména jsou například Shirley Temple (po které je pojmenovaný i jeden krok – slovo „krok“ tentokrát už ve významu „taneční figura“), Fred Astaire a Gene Kelly, kteří s mnoha dalšími pak spojili jazzový tanec se stepem (často vlastně prostě tancovali jazz se stepařskými botami). Provázanost jazzu a stepu je patrná dodnes; stepaři mají dokonce s jazzovými tanečníky i společnou hymnu – Shim Sham!
No a co ty boty?
Boty a proč je máme
Stepařská bota je vlastně kožená obuv tvaru pánské (nebo i dámské) společenské boty, který má na přední části nohy i na patě kovový plíšek, dnes nejčastěji hliníkový. Jak už jsem nastínil, step od ostatních tanců odlišuje důraz na rytmické údery nohou o zem, v čemž nám pomáhají právě ony plíšky. Úder může být celou nohou, patou, přední částí nohy, špičkou, skluzem po hraně boty, vlastně jakkoliv to člověka napadne. Ony dva plíšky na noze nejsou spojené, takže stepař může udělat i třeba výkop nohou, při kterém o zem zavadí oběma plíšky a vydá tedy dva údery. Máme takhle možnost dělat mnohem rychlejší rytmy, než kdybychom měli prostě kovovou podrážku (nehledě na to, že by se celistvá podrážka tolik neohýbala, což by byl při mnoha krocích a skocích dost problém).
Odlišnosti stepu, specifické kroky a proč je máme
Každý krok ve stepu, pokud si ho nepůjčujeme z jiného tance, obsahuje nějaký úder. Nejčastější krok ve stepu je step. Už se ti ty slova pletou? Good. Step (jako „taneční figura“) spočívá v klepnutí předním plíškem o zem. Heel je klepnutí zadním plíškem o zem. Když si stoupnu na špičku a pak položím patu, udělám dva údery, step-heel. Když udělám normální krok, jako při chůzi, ozve se mi napřed pata a až potom špička, takže heel-step. Jednoduchý, ne?
Wing je krok, při kterém stepař vyskočí a kotníky obou nohou kopne do strany, po čemž je následně vrátí pod sebe, tudíž udělá úder jak hranou boty při výskoku, tak plíškem při dopadu. Furt jednoduchý? Okej, okej, už budu hodnej.
U samotných kroků to ale nekončí. Když zvednu nohu, abych vyšel, můžu zavadit patou o zem a udělat zvuk navíc a to samé špičkou, když nohu vracím zepředu do stoje. Stepaři musí myslet na spoustu dalších aspektů pohybu, než ostatní tanečníci. Zatímco jazzový tanečník udělá otočku, stepař se musí zamyslet, jestli bude mít stepku ve vzduchu, potáhne jí po hraně, bude při tom dělat údery atd. Mimo stepařská specifika musíme samozřejmě myslet i na ostatní aspekty tance, tedy aby to nejen znělo, ale i dobře vypadalo, tudíž se i u stepu praktikují tradiční pohyby rukou a horní části těla, a je zde stejná taneční průprava jako například u muzikálových tanečníků.
Meaty (čti „mýty“, mám hlad)
Ne, step se nemusí stepovat jenom na muzikálovou hudbu. Jako každý tanec se i step vyvíjí, takže se v choreografiích používají všechny styly hudby, na které si člověk jen vzpomene. Velmi časté je stepovat na rap, protože často obsahuje různé zajímavé rytmické změny a stepař si při vytváření choreografie může vybrat, jestli bude následovat rytmus slov, groove podkladu (např. basová linka) nebo například třeba perkuse (např. linku bicích).
Další mylný předpoklad je, že step je irský step. Irský step je step, ale step není irský step. Chňápem? Jednoduše řečeno, irský step je odnož stepu, která je charakteristická více rigidním držením těla, častějšími skoky a křížením nohou. V těch muzikálech ale nejspíš najdeš ten klasický step.
Kde, jak a proč?
Já stepoval ve Step by Step Studiu, ale v Plzni jsou ještě další studia. Abys step mohl začít dělat, tak nepotřebuješ nic zvláštního – i ty boty ti na začátku často půjčí. Jde stepovat i bez nich, ale neklape to. Každopádně je zhruba 98% šance, že já si budu stepovat i v normální obuvi, když mě potkáš.
Pokud chceš tancovat a zároveň hrát na perkusivní „nástroj“, step je asi ta nejlepší kombinace. Ale varuju všechny! Jakmile se naučíš kroky, už si nikdy nepřestaneš stepovat na zastávkách a v obchodech.
