aneb „Haha, ty si myslíš, že se jdeš jenom v klidu vyspat? No, tak teď se nemůžeš hejbat!“ – tvůj mozek.
Spánková paralýza je strašně zajímavá porucha, kterou alespoň jednou za život zažije překvapivě velké množství lidí. Zjednodušeně řečeno, jedná se o poruchu spánku, která nastává ve fázi REM (Rapid Eye Movement). V této fázi spánku máme sny, což je také jeden z důvodů, proč mozek znehybní tělo – abychom třeba právě nezačali ty sny vykonávat (např. běhat po místnosti). Jenže, když se v tento moment probudíme, může se stát, že mozek ještě nějakou dobu svaly nezapne a tady začíná ta pravá zábava.
Počkat, vážně jsi napsal do nadpisu: „pálení čarodějnic a ufouni“? Jak to s tím souvisí?
Spánkové paralýzy doprovázejí různé jevy, jako vizuální halucinace, auditorní halucinace, pocit tlaku na hrudníku, pocit dušení apod. Ač jsme se o spánkových paralýzách dozvěděli poměrně nedávno, byly tu s námi vždy. A teď pochopíš ten nadpis.
Jeden z hlavních podnětů salemských honů na čarodějnice byly výpovědi svědků, kteří popisovali, jak se probudili, na hrudníku jim seděla černá kočka, která je dusila, nemohli se hýbat a postupně sledovali, jak se kočka mění na ženu, která poté zmizela a zrušila kouzlo, které je spoutalo. Tak, napadlo tě někdy o tom uvažovat takhle? A co třeba únosy mimozemšťanů? Člověka znehybnili, unesli, viděl nad sebou spoustu divných týpků, slyšel zvuky lodi, vždyť to je tak reálný!No, minimálně u těch honů na čarodějnice to nemůžeme vědět stopro, ale mnoho odborných zdrojů se shoduje (např. Davies, Owen. “The Nightmare Experience, Sleep Paralysis, and Witchcraft Accusations.”), že popsané zkušenosti s čarodějnicemi napříč celou Evropou se shodují se symptomy spánkových paralýz. A ač únosy mimozemšťany jsou poměrně novodobý fenomén, jsou přisuzovány tomu samému.
Moje zkušenosti se spánkovou paralýzou
Spánkových paralýz jsem za život zažil tak čtyři, pět. A jeden z hlavních důvodů, proč píšu článek na tohle téma, je, že než se mi stala první, tak jsem už o nich něco věděl a měl jsem tím pádem mnohem lepší průběh, než kdybych o nich nevěděl nic.
Jak probíhala moje první paralýza
Jak už jsem říkal, probudil jsem se a zjistil jsem, že se nemůžu hýbat. Protože jsem už o spánkových paralýzách něco věděl, první, co mi naskočilo bylo, že mám spánkovou paralýzu a NESMÍM otevírat oči. Spousta lidí popisuje různé démony, postavy v rohu místností apod., takže jsem věděl, že když otevřu oči, bude to jenom horší. A že jsem potřeboval hodně silnou vůli, abych je držel zavřené… I přes zavřené oči se mi před očima (chápeme se) začala objevovat deformovaná maska obličeje. Slyšel jsem zvuk, který zněl úplně jako když ve sci-fi filmu vzlétá vesmírná loď (koho by zajímalo, ten zvuk byl podobný tomu v 0:16-0:28 v tomhle videu) a jenom jsem vnímal přítomnost v místnosti a jak se maska před mýma očima pořád mění. Postupně jsem nabyl mobilitu v rukou a pak i v celém těle.
Kdo paralýzu nezažil, asi si nedovede úplně představit jak děsivý je to zážitek, i když se ti to stane opakovaně. Poté, co jsem se po půl hodině nějak vzpamatoval, jsem si o paralýzách začal co nejvíce hledat, včetně například toho zvuku, který je evidentně docela častý a hned z toho člověk pochopí, proč lidi tak živě vyprávějí o únosech mimozemšťanů. Každá další paralýza byla už jenom o něco méně hrozná, ale furt by mi nevadilo, kdybych si dokonce života žádnou už nedal.
Prevence a tipy od paralýzového matadora
Nejez velká jídla před spaním, snaž se žít naprosto stress-free život a neměj PTSD (post-traumatickou stresovou poruchu) ani úzkostnou poruchu – tohle jsou rady, co jsem našel asi tak na miliónech online health-blozích. Jop, z vlastní zkušenosti jsou naprosto k prdu. Zde tedy pár rad z mých vlastních zkušeností: pokud trpíš na spánkové paralýzy, je nejlepší nespat na zádech; zmírní se tím šance paralýzy. Co se týče další prevence jako takové, zjistil jsem, že jsem nejvíce paralýzy měl, když jsem řešil nějaké vysoce stresové věci, konkrétně například vztahové problémy. Nejlepší je se před spaním něčím rozptýlit, abys neusnul se v sobě naprosto nedořešeným tématem (tzn. pořád nad něčím přemýšlet a nebýt v klidu). Spánkové paralýzy jsou často spojené s nadměrným stresem, ale jestli tě to uklidní, tak (minimálně u mě) je to spojeno jen s jistým typem stresu ze specifických situací, takže se mi spánková paralýza třeba ve zkouškovém ještě nestala. Dále, když už se ti stane, neotevírej oči a soustřeď se na pokusy rozhýbat tělo od mimických svalů na obličeji a konečků prstů na rukou. Postupně zjistíš, že můžeš hýbat tělem víc a víc, až to nakonec přejde úplně. A neboj se si o tom pak s nějakým kamarádem promluvit a druhý den klidně vůbec nejít do školy, či do práce a jenom se soustředit na to, aby ses s tím srovnal. Pokud se ti za to někdo bude smát, prašť ho koloběžkou do holeně.
(Snad) uklidnění závěrem
Co jsem zjistil, tak se spánkovými paralýzami nejde nic moc udělat. Člověk si víceméně nevybere, kdy se mu stane. Podle různých zdrojů za život alespoň jednou spánkovou paralýzu zažije 35 – 40 % populace, ale většinou se pak už neopakuje. Může trvat mezi pár vteřinami až třeba dvaceti minutami, průměrně kolem nějakých šesti, osmi minut, ale neboj, jestli v tu chvíli něco opravdu nebudeš řešit, tak je to čas.
A to s tou školou jsem myslel vážně – je důležité se s paralýzou srovnat, protože když se nevyrovnáš s tím, co se stalo, tak se můžeš potom bát jít spát a můžou u tebe vzniknout poruchy spánku (což se například stalo jedné mé velmi blízké kamarádce). Myslím, že destigmatizace terapií už docela funguje, každopádně si klidně hnedka druhý den ráno zavolej nějakému terapeutovi a hned to s ním prober. Já se s tím srovnal třeba tím, že jsem si o paralýzách našel co nejvíc informací.
