O zkušenostech naší další redaktorky a našich tipech pro práci s hypersenzitivitou se dočteš v následujících řádcích.
V minulém článku jsme si představili, co vlastně vysoká citlivost je a jak se může projevovat. Psala jsem také o své zkušenosti s hypersenzitivitou a o tom, že zkušenost každého vysoce citlivého člověka může být trošku jiná. Další z redaktorek blogu Natálie Krásná svou citlivost nevnímá tolik v oblasti studentského života, ale spíše v mezilidských vztazích:
„Stejně jako Sára jsem odjakživa hypersenzitivní. Už jako malá jsem vnímala velmi silně nálady mezi lidmi, ať už doma, nebo v různých kolektivech. Konkrétně, co se týče zájmových kroužků, mi mamka vždy říkala, že jakmile se něco mezi lidmi v kroužku stalo, hodně jsem to prožívala a nechtěla jsem v konkrétní aktivitě dál pokračovat. Byla jsem také velmi citlivá ohledně křivd a nespravedlnosti, a když někdo někomu ubližoval, i když to třeba nebylo viditelné, hodně to ve mně rezonovalo. Už ve školce jsem byla záchranář těch, na které byly děti zlé nebo je nějakým způsobem odstrkávali z kolektivu. Časem se tato vysoká citlivost modifikovala, ale jádro zůstalo stejné. U mě se tedy vysoká citlivost nejvíce projevuje směrem k lidem, mezilidským vztahům a zvířatům. Často si všímám, když někdo maskuje své prožívání, ale jsem taktéž velmi vnímavá k manipulacím a podobným skrytým intrikám. I když jsou momenty, kdy mě toto vysoké prožívání velmi bolí a zraňuje, jsem za to, že jsem hypersenzitivní, ráda. Vnímám, že tato schopnost prohlubuje mé prožívání, a citlivost mi pomáhá k sebevyjádření v uměleckých oblastech, jako jsou tancování a psaní. Jsem schopná si všímat detailů například v literární nebo filmové tvorbě a spojit si dohromady aspekty, které se v knize či filmu objevují jen skrytě. Ale především jsem ráda, že mi hypersenzitivita pomáhá k upřímnějším a srdečnějším vztahům a jsem prostě ráda, že mi spoustu věcí není jedno. Radši jsem ‚hypercitlivka‘ než ‚bezcitlivka‘.
V práci s negativními důsledky hypersenzitivity mi nejvíce pomáhá zapojit racio a přiznání, že spoustu věcí ovlivnit nemůžu. Když už jsem hodně pohlcena v emocích, pomáhá mi cvičení a odklonění pozornosti k nějaké aktivitě. Zároveň si připomínám, jak mi tato má součást pomáhá v jiných životních oblastech a že jsem i přes všechno ráda, že taková jsem.”
Přijmout vysokou citlivost jako naši součást a naučit se s ní pracovat
„Vysoce citliví lidé nejsou ‚přecitlivělí‘. Mají velký dar, ovšem musejí se naučit svou citlivost zvládat“ (Orloffová, str. 29).
Z této citace vyplývá nejen, že je rozdíl mezi vysokou citlivostí a přecitlivělostí (o čemž pojednává například článek Institutu vysoké citlivosti nebo článek na Terapie.cz), ale také důležitost práce s vlastní citlivostí.
Nemusíme svou vysokou citlivost vnímat hned jako dar. Stačí, když ji přijmeme jako součást toho, jací jsme — jako „normální variantu vrozeného temperamentu a přirozenou odlišnost v rámci normálního rozložení populace“, protože přesně to podle Elaine Aronové vysoká citlivost je. I přes to, aby pro nás byla vysoká citlivost spíše přínosem než přítěží, je potřeba naučit se s ní pracovat.
Praktické tipy
O několik tipů, jak si poradit s negativními důsledky hypersenzitivity, se s námi z vlastní zkušenosti již výše podělila redaktorka Natálie. Pokud stojíš o další zajímavé tipy, ze kterých si můžeš vyzobat, co by mohlo pomoci Tobě nebo vysoce citlivým lidem ve Tvém okolí, určitě čti dál.
Pokud máš, milý čtenáři, milá čtenářko, stejně jako já citlivý sluch a vyčerpává Tě hluk centra města, například při přesouvání mezi školními budovami, a pokud zrovna nemáš náladu poslouchat písničky ze sluchátek, budou pro Tebe k nezaplacení špunty do uší (případně sluchátka přes hlavu s aktivním potlačením hluku), které se hodí také třeba na příležitostných koncertech. Na trhu je špuntů do uší celá řada.
Jak jsem již zmiňovala, není pro mě jednoduché zvládat školní stres. Pomáhá mi si vše plánovat do diáře. Důležité je nepřeceňovat se a nenakládat si víc povinností, než jsme schopní splnit, a také nezapomínat na odpočinek.
Obecně by ke zvládání citlivosti mělo pomoci pravidelné praktikování různých meditačních technik (v Průvodci pro vysoce citlivé lidi jsem se setkala např. s technikami vizualizace ochranného štítu, vizualizace uzemnění a spojení se zemí…), rozpoznávání spouštěčů přispívajících k přetížení smyslového vnímání, procházky v přírodě nebo dostatek odpočinku. Důležité jsou taky správné stravovací návyky, celkově pohyb a cvičení, potřebný čas o samotě, nastavení limitů a hranic, laskavý přístup k sobě samým a užitečné mohou být například i koupele.
Od okolí často slýcháme nevyžádané rady typu „Musíš se zocelit! Musíš být drsnější, abys v tomhle světě obstál/a!”. Obzvlášť muži často čelí kvůli genderovým stereotypům, posměškům a narážkám jako „kluci nebrečí, vzmuž se, nebuď cíťa“. Potlačení vlastní citlivosti ale není nejlepší cesta a mnohdy nám to stejně ani nejde. A když už se náhodou podaří, že vysoce citlivý člověk potlačí svou citlivost a hlubší prožívání emocí, může nakonec zapomenout, že nějaké emoce vůbec má, a jen skrytě trpět. To vše má negativní vliv na vztahy, kariéru i zdraví daného člověka.
Důležité je proto neřídit se těmito „radami” a narážkami, ale naopak svou citlivost rozvíjet, hlouběji ji poznávat a skrze to se s ní naučit pracovat. Může ti pomoci se v oblasti hypersenzitivity sebevzdělávat například prostřednictvím knih (Několikrát zmiňovaný Průvodce pro vysoce citlivé lidi od Judith Orloffové, který není pro každého, ale stojí za to dát mu šanci, či relativní novinky Citlivka od české autorky Aleny Wehle a Cíťa, taktéž od české autorky Lenky Blažejové. Nicméně Cíťa je spíše takovým pohlazením pro vysoce citlivé lidi a introverty. Publikací na téma vysoké citlivosti je mnoho, toto jsou tituly, se kterými jsem se setkala já.), podcastů (například Vysoce citliví lidé, Medituj, Bez filtru či Psycho zápisník) nebo také ověřených instagramových účtů (Vysoce citliví lidé, Alena Wehle – jsem_citlivka, Citosféra, Institut pro vysokou citlivost, hezky zpracovaný a přehledný příspěvek k tématu byl přidán v polovině března na Terap.io, v souvislosti se syndromem vyhoření instagramový účet Nevyhasni). Sebevzdělávání v oblasti hypersenzitivity může být užitečné i pro okolí vysoce citlivých lidí, které pak dokáže svým vysoce citlivým blízkým lépe porozumět a být jim v případě potřeby lepší oporou.
V neposlední řadě může být užitečné vyzkoušet terapii, která by člověku měla poskytnout bezpečný prostor pro seberozvoj a sebepoznání. Člověk nemusí mít žádný velký konkrétní problém na to, aby mohl terapii vyhledat. Jako studující Západočeské univerzity v Plzni máme možnost využít bezplatného psychologického poradenství v rámci Informačního a poradenského centra při ZČU, kde nás v případě potřeby mohou odkázat na další pomoc.
Stojí to za to
Přestože život s vysokou citlivostí není vždycky procházka růžovou zahradou, je třeba připomínat si, co nám vysoká citlivost přináší, jak již zmínila také Natálka. Díky hlubokému prožívání prožíváme i příjemné pocity a emoce intenzivně, jsme vášniví, kreativní a empatičtí, často laskaví, jsme schopni velkého soucitu, mnohdy máme silnou intuici a instinkty, můžeme mít krásné silné spojení a pocit souznění s přírodou, ale také s druhými lidmi, kteří jsou na podobné vlně. Pokud si budeme sami sebe vážit a přijmeme se takoví, jací jsme, můžeme zažívat pocity celistvosti a hloubky a skrz svou citlivost vyzařovat sílu.
Tak co myslíš, vydáš se s námi naproti svojí citlivosti?
Zdroje:
ORLOFF, Judith. Průvodce pro vysoce citlivé lidi: jak prožít šťastnější a vyrovnanější život. Přeložila Ivana SÝKOROVÁ. Praha: Grada, 2018. ISBN 978-80-271-0776-6.
KOL. AUTORŮ. Vysoká citlivost jako rys temperamentu. In Institut pro vysokou citlivost, z. s.. Dostupné z: https://institut-pro-vysokou-citlivost.cz/vysoka-citlivost-vysoce-citlivi-lide-hsp/ [cit. 7. 9. 2024]
MIRONOVA, Tatiana. Vysoce citliví lidé vnímají svět i lidi kolem sebe intenzivněji. In Terapie.cz. Dostupné z: https://www.terapie.cz/blog/vysoce-citlivi-lide-vnimaji-svet-i-lidi-kolem-sebe-intenzivneji [cit. 7. 9. 2024]
