Marketingová specialistka milující posilovnu, hokej a box, která je úspěšnou absolventkou Fakulty ekonomické. Jak náročné bylo vydání její první knihy, co dělala v Norsku a proč ji můžeš ve škole potkat i po jejím úspěšném odstátnicování?
Kdo je vlastně Barbora Havlová?
Řekla bych, že Barbora Havlová je tak trochu světový unikát. (smích) Momentálně jsem marketingovou specialistkou na Fakultě ekonomické, dále pracuji jako vendor marketing specialista pro Sportisimo a píšu články pro web kulturistika.com.
K tomu všemu se věnuji výživovému poradenství, několika dalším projektům, občas někoho odtrénuji v posilovně, jsem vášnivý sportovec, ráda vařím. S láskou ke zdravému životnímu stylu souvisí i to, že se mi povedlo vydat kuchařku, která nese název „Jídlo, které je skutečným jídlem“.
Vystudovala jsi obor Podniková ekonomika a management na Fakultě ekonomické, proč ses rozhodla pro studium právě tohoto oboru?
Zcela upřímně přiznávám, že to nebyla má první volba. Tou byl vzhledem k lásce ke sportu obor Management sportu na FTVS. Nakonec jsem se rozhodla zůstat v Plzni a své rozhodnutí bych neměnila. Škola mi dala velkou průpravu a hodně mě toho naučila. Obor Podniková ekonomika a management je široce zaměřený a dotkne se všech částí ekonomie. Je super, že se člověk následně může vyprofilovat podle toho, co ho baví nejvíc. Jediné, co mi trochu chybělo, byl větší náhled do praxe. Ale stejně je plzeňská ekonomka nejlepší.
Po úspěšných státnicích jsi ZČU neopustila a stále tě můžeme potkávat na chodbách. Čemu se tedy věnuješ?
Na ZČU působím jako marketingový specialista pro Fakultu ekonomickou. Mám tedy pod palcem správu sociálních sítí, připravuji jednotlivé posty, starám se o grafiku, fotky a také píšu texty. Mým úkolem je komunikace projektů v rámci fakulty, psaní PR zpráv, účast na veletrzích, celkově budování fakultního brandu a snaha o zviditelnění dobrého jména naší fakulty. K této pozici jsem se dostala standardním způsobem – tedy skrz výběrové řízení, které se mi povedlo vyhrát. Jsem moc ráda, že mohu na Fakultě ekonomické nadále působit.
Během studia ses vydala také na Erasmus. Jaká to byla zkušenost?
Začnu asi tím, že bych Erasmus doporučila úplně každému, kdo to má chuť zkusit. Pro mě osobně to byl jeden z největších zážitků v životě. Byla jsem půl roku v Oslu v Norsku. Studium bylo hodně náročné, ale zkušenost to byla naprosto k nezaplacení. Bylo zajímavé si porovnat školský systém tam a tady a moct si vyzkoušet život mimo ČR. Kdy jindy se člověku poštěstí, že může na takovou dobu odjet studovat, objevovat, žít…, kam se mu zachce, a ještě ho v tom někdo bude podporovat? Takže pokud o tom někdo ze čtenářů uvažuje, běžte hned podat přihlášku, fakt toho nebudete litovat!
Erasmus měl také podíl na tom, že ses rozhodla napsat knihu. Jak tě to napadlo a co všechno za vydáním stálo?
Psaním knížky jsem vlastně vyplnila volný rok mezi Erasmem a závěrem studia. Cesta k vydání byla náročná, psala jsem si texty a sama jsem si fotila jednotlivé recepty. Na finální úpravu jsem samozřejmě měla grafičku a textového editora. Proces výroby knížky zabral tři čtvrtě roku, poslední měsíc byl nejnáročnější. Spousta probdělých nocí, nonstop koukání do textu, aby všechno dávalo smysl, bylo to bez překlepů a pravopisných chyb.
Myšlenka vydání knížky vznikla na Erasmu v Norsku, jelikož jsem tam měla hodně kreativní období. Od roku 2015 jsem přidávala svoje recepty na blog a sociální sítě a celkem pravidelně se začaly objevovat komentáře, zda bych nechtěla vydat knížku. Nejprve mi to připadalo jako šílenost, jelikož jsem nevěřila, že by si ji někdo koupil, takže jsem se tomu vždycky jen zasmála a vypustila to. V Norsku jsem si řekla, že vlastně proč ne. A nakonec se to krásně povedlo, knížka je na světě a já jsem za ni moc vděčná.
Během dne jsi schopná stihnout neskutečně moc věcí, v čem tkví to, že toho tolik zvládáš?
To se občas ptám i sama sebe. Já si umím dobře rozplánovat den a zorganizovat si jednotlivé úkoly a povinnosti. Nejsem ten typ, co by odkládal, ale řeším většinu povinností hned. Když vím, že mám před sebou nabitý týden, tak si v neděli večer sednu a následující týden si rozplánuju. Určitě mi pomáhá i můj oblíbený rituál, bez kterého si nedokážu představit své fungování, a to je ranní trénink ve fitku. Po posilovně jsem připravena pracovat a neskutečně mi to ten den nastartuje.
Kromě práce se ve svém volném čase věnuješ čemu?
Volný čas? Co to je? (smích). Většinou se ve volnu věnuji další práci a projektům. Mimo práci ale čas ráda trávím aktivně, tedy sportem. Chodím pravidelně do fitka, hraju hokej, boxuju, v létě jezdím hodně na bruslích a na kole. Moc ráda chodím ven na čerstvý vzduch, kde načerpám energii i inspiraci. Moc ráda cestuju a samozřejmě ráda vařím.
Pro spoustu lidí můžeš být vzorem v tom, co děláš a čemu všemu se věnuješ. Měla bys nějakou radu pro ty, kteří se stále hledají a vlastně neví, čemu se po škole věnovat?
Měla jsem stejný problém a neustále jsem si pokládala otázku, co chci vlastně jednou dělat. Pak přišlo Norsko, a to mi otevřelo oči. Měla jsem výhodu, že jsem se při škole začala věnovat správě sociálních sítí a marketingu, a dost mě to chytlo. Doporučila bych všem, aby si už při škole zkoušeli, co je bude vlastně bavit. Nečekejte, až dostudujete, ale už při studiu hledejte směr, kterým se následně vydáte. Určitě bych se striktně neřídila tím, že se musím nutně věnovat tomu, co mám vystudované, když mě to hrozně nebaví. Jednoduše bych všem poradila, aby se nebáli zkoušet nové věci, jedině tak zjistí, co je bude bavit a co ne. A to platí nejen pro pracovní zaměření, ale tak nějak obecně.
Blíží se období státnic, co bys poradila studentům, které tato zkouška zanedlouho čeká?
Nevím, jestli jsem ta správná osoba, která by měla na tuto otázku odpovídat. Jsem největší stresař, který, když si řekne dvě otázky, které si nechce vytáhnout, tak si je zaručeně vytáhne. Moje rada tedy zní „Neříkejte si, co si nechcete vytáhnout za otázku”.
Nicméně, jsem si jistá, když se člověk soustavně připravuje a věnuje učení nějaký čas, tak to zvládne.
Na závěr nám prozraď, kde tě máme hledat za deset let?
Zcela upřímně nevím na 100 %, co bude zítra, takže neřeknu nic konkrétního. Ale jedno říct můžu – jsme tady jen jednou a já se řídím tím, že chci žít svůj život tím nejlepším možným způsobem, jakým to jde. Chci být šťastná, chci rozdávat radost, chci dělat to, co mě baví a plnit si svoje sny.
