Úspěšný sprinter a budoucí právník, který se v letošní sezóně postaral o skvělé úspěchy. Tomáš Němejc nám mimo jiné prozradí, jaké to je mít trenéra několik kilometrů daleko nebo co se mu honí v hlavě těsně před startem.
Studuješ obor Právo a právní věda na Fakultě právnické, proč sis vybral právě tento obor?
Nejprve jsem se hlásil na psychologii, kam jsem se bohužel nedostal a až druhým rokem po maturitě jsem se rozhodl jít na práva. Hlásil jsem se na více škol a práva mi přišla nejperspektivnější. Nemůžu však říct, že bych byl už dopředu rozhodnutý být právníkem.
Proč tak úspěšný sportovec nejde například na FTVS?
Na FTVS jsem se hlásil na obor Trenér, kam jsem se dokonce dostal. Jenže kdybych šel na trenéra, tak by mě doma asi zabili
Velkou část svého času věnuješ tréninkům, jak se ti daří skloubit trénování se školou?
Jsem na právech prvním rokem, takže jsem zažil distanční výuku, což pro mě bylo svým způsobem lehčí, co se týče skloubení školy s atletikou. Mohl jsem se jen tak sebrat a na 14 dní odjet na soustředění a školu si zapnout tam. Spíš si myslím, že pro mě bude oříšek skloubit prezenční studium a školu nyní. Už teď mám naplánovaná tři soustředění v říjnu, takže ve škole budu jen jeden týden.
Kde se vidíš v budoucnu, až dostuduješ? Chtěl by ses zaměřit například na advokacii?
Je to hodně daleko, ale advokátní profese mě láká velmi. Uvidím, co bude, možná časem zjistím, že práva pro mě vůbec nejsou. Každopádně celý první ročník mě bavil, tak doufám, že to tak zůstane.
Přesuneme se ke sportu. Jsi sprinter, který se věnuje především 200 m a doplňkově běháš 100 m. Zkoušel si jako malý také jiné disciplíny, nebo jsi od začátku věrný sprintu?
Já jsem v žactvu ani nijak nevynikal, dokonce si myslím, že jsem byl docela špatný. Na závodech jsem zkoušel i dálku, překážky, výšku, kouli. Všechno se zlomilo v roce 2016, kde jsem se začal specializovat na sprinty a vydržel jsem u nich.
Pocházíš z Českých Budějovic a dokonce tam máš i trenéra, jak náročné je trénovat s trenérem na dálku?
Když jsme měli po halové sezóně, tak jsme se třeba dva měsíce s trenérem ani neviděli a komunikace byla minimální. Těším se na další přípravu kvůli tomu, že máme naplánovaných spoustu soustředění a tam se uvidíme. Když jsem přišel do Plzně, nikoho jsem tu neznal, k tomu všemu jsem velký introvert a docela mi trvalo, než jsem se rozkoukal. Takže jsem trénoval sám a bylo to pro mě náročné.
Jak jsi spokojený s letošní sezónou? Přeci jen sis vytvořil nový osobní rekord jak na 100 m (10.39 s), tak 200 m (20.53 s), což je jen kousek od českého rekordu mužů.
Jsem spokojený opravdu hodně. Jediné, co mě mrzí, je Mistrovství Evropy U23, to nevyšlo podle mých představ a doteď nevím, kde se vlastně stala chyba. Odjel jsem na tyto závody s nejrychlejším časem z celého pole, ale bohužel jsem se do finále neprobojoval.
Chuť sis určitě spravil na nedávném Mistrovství ČR do 22 let, kde jsi dokázal zvítězit na trati 100 m i 200 m v novém rekordu Mistrovství a v novém osobním rekordu na 100 m. Čekal jsi takový úspěch?
Nečekal jsem to, ale hrozně moc jsem to chtěl. Do závodů se snažím jít s tím, že si řeknu, že dám nějaký určitý čas, kterého chci dosáhnout, a povedlo se mi to. Zároveň jsem na obou tratích měl kluky, kteří pro mě byli velkými tahouny a pomohli mi. Větší radost jsem měl ze 100 m, jelikož nejsem čistě sprinter, mám pomalé starty a akceleraci, narozdíl od klasických sprinterů, takže jsem si této výhry i více vážil.
Když už jsme u těch konkrétních závodů, jak vzpomínáš na Mistrovství Evropy v atletice U20 2019 ve Švédsku, kde jsi získal 6. místo na 200 m?
Vzpomínám na tento závod hrozně rád. Jel jsem tam jako 17. nejlepší dvoustovkař, do semifinále jsem nastupoval jako druhý nejhorší a nikdo mi nevěřil, jenže mně se to semifinále povedlo vyhrát v novém osobním rekordu. Do finále jsem šel s tím, že tam nechám všechno a skončil jsem šestý. Na co nevzpomínám rád, je štafeta, kterou jsem tam také absolvoval, ale tu jsem pokazil, jelikož jsem vyběhl o dva metry dřív.
Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch?
Popravdě sám pořádně nevím, do této sezóny jsem za svůj největší úspěch považoval 6. místo na ME, ale teď bych řekl, že největším úspěchem jsou moje osobní rekordy. Také mě těší, že mám vyrovnanou sezónu, že ty časy nebyly nějaký úlet, ale běhám stabilně.
Co se ti nejčastěji honí v hlavě před startem?
Snažím se nemyslet na soupeře, ale někdy to nejde. Snažím se hodit do pohody a zároveň se namotivovat a nabudit, ale všeho s mírou. Nesmím být zase přemotivovaný, ta hranice mezi tím správným nabuzením a přemotivovaností je hrozně tenká a v závodě je pak znát.
Když jsme u té hlavy, chtěl si někdy s atletikou skončit?
Myslím si, že to prošlo hlavou každému. Podle mě je v atletice více neúspěchů než úspěchů. Ničilo mě, když jsem byl rok a půl zraněný a viděl jsem, jak ostatní závodí, mají osobní rekordy a já je sledoval jenom za počítačem. Jsem hodně soutěživý typ a neumím dělat sport jen tak pro srandu. Ale vždy se snažím na chorobné myšlenky spojené s koncem atletiky nemyslet a z hlavy je vytěsnit.
Za 3 roky jsou LOH, je to jeden z tvých cílů, o které se budeš pokoušet?
Cíl to určitě je. Jsem rád, že je za 3 roky a ne za 4. Zároveň se LOH budou konat v Paříži, kde by se mělo konat i ME příští rok, což je výhoda, jelikož uvidím i olympijský stadion. Byl bych moc rád, kdyby to vyšlo, ale nechci předbíhat, stát se může cokoliv.
