Proč si chtěla koupit zpáteční letenku? Jaké rozdíly vidí v českém a finském školství? Ze začátku si prošla tvrdou zkouškou, teď se učí čtrnáct finských pádů, myslí na pivo z Lokálu a s novými přáteli poznává krásy Finska.
Tento rok jsi nastoupila na navazující studium na Fakultě ekonomické a hned v prvním semestru jsi odjela na Erasmus do Finska. Jako správná ekonomka bys mi mohla tedy říct, jaké HDP má Finsko?
To je teda pěkná podpásovka! Pročítala jsem tvé rozhovory, abych věděla, co mě čeká a ty si vymyslíš tohle. (chvilka googlení) Každopádně má odpověď zní: přes 270 miliard dolarů.
Jak sis vybírala cílovou destinaci? Měla jsi nějaká kritéria, kterými ses řídila?
Vždy se mi líbily severské země a Finsko mě oslovilo především nízkou kriminalitou, skvělým vzdělávacím systémem a celkově jejich náturou. Finové nejsou tak temperamentní jako třeba Španělé, což mi neskutečně vyhovuje.
Přemýšlela jsi o výjezdu už na bakalářském stupni studia?
Hned jak jsem nastoupila na vysokou, tak jsem chtěla možnost Erasmu využít. Říkala jsem si, že se nejprve rozkoukám a pak pojedu. Co čert nechtěl, přišla pandemie a zhatila mi plány, takže jsem se rozhodla, že vyjedu na navazujícím studiu a motivuji se tak k pokračování ve škole.
Zmiňuješ skvělý vzdělávací systém, mohla bys popsat, jak to tedy ve Finsku v tomto směru funguje?
Od začátku to pro mě byl velký šok – vztahy mezi učitelem a studentem tu jsou hodně otevřené. Ze Západočeské univerzity jsem byla zvyklá oslovovat učitele titulem, tady je oslovujeme jmény. Samozřejmě pořád cítíš určitou hierarchii, nicméně učitel je tady pro tebe spíše mentorem, který tě provází studiem. Nikdo tě nenutí učit se látku nazpaměť, ale dbá se na to, abys dokázala obhájit vlastní názor a prosazuje se, že žádná odpověď není špatná. Pro mě osobně by bylo nejlepší nakombinovat systém z Česka se systémem ve Finsku. Kdybych si však měla vybrat jen jeden, tak se rozhodnu pro ten finský.
Jak moc náročné pro tebe bylo vyřešit všechny náležitosti spojené s výjezdem a následně se ve škole začlenit?
Bohužel, všechny předměty mám online a do školy chodím jen na konzultace, do knihovny a na obědy. Tuto informaci jsem před výjezdem od nikoho nedostala. Nevěděla jsem ani, kdy začíná semestr a ve finále jsem netušila, na jak dlouhou dobu tady vlastně budu. Až po příjezdu jsem zjistila, že ve Finsku je princip semestru jiný než u nás. ZČU mi ve spoustě věcí pomohla, ale byla také spousta věcí, se kterými bych potřebovala pomoci mnohem víc.
Vím, že pro tebe byl krušný i samotný příjezd. Povíš nám, jak probíhal?
První problém nastal už na letišti, kdy jsem zjistila, že mám o 7 kg těžší kufr a musela jsem zaplatit 2 900 Kč za nadváhu kufru. Člověk jede do Finska, kde bude zima, takže se zkrátka nabalí. (smích) Přiletěla jsem v půl jedenácté večer a spala jsem na letišti v hodinových intervalech, abych mohla kontrolovat zavazadla. Ráno jsem vlakem dojela na nádraží, odkud to bylo 5 km na místo, kde jsem si měla vyzvednout klíče od ubytování. Problém byl, že nejezdily autobusy, takže jsem pěšky vláčela svůj nadrozměrný kufr, kterému ještě nefungovalo jedno kolečko… Znavená jsem dorazila na místo, kde jsem dostala klíče a dozvěděla se, že moje ubytování je další tři kilometry daleko. Říkala jsem si, že jsem si tu smůlu vybrala hned takhle na začátku. Omyl! Dorazila jsem na ubytování a zjistila jsem, že nemám matraci, plesniví mi lednice a chybí spousta důležitých věcí. Aby toho nebylo málo, tak po pár dnech přestala téct voda. A zlatý hřeb přišel asi čtvrtý den, když jsem spláchla záchod a voda z něj se vyplavila ve sprchovém koutě… Přiznávám, že jsem neměla daleko k tomu, abych si koupila zpáteční letenku.
Co tě donutilo tu zpáteční letenku nekoupit?
Řekla jsem si, že už mě jen tak něco nerozhází a začala jsem si užívat příležitosti, které se mi tu nabízely. Začala jsem navštěvovat kurzy finštiny a poznávat jazyk, který je mimochodem nepředstavitelně těžký. Nevidím v něm žádný systém a čtrnáct pádů mi to učení rozhodně neusnadňuje. Ale baví mě to. Poznala jsem spoustu skvělých nových lidí. Trávíme hodně času v přírodě, která je tady nádherná. Chodíme do parků, jezdíme na výlety, grilujeme. Denně nachodím zhruba 15 000 kroků a můj krokoměr se mě už ptá, jestli jsem v pořádku. (smích)
Kdyby ses mohla vrátit o pár měsíců zpátky a rozhodnout se, zda do Finska odjedeš, udělala bys to po svých dosavadních zkušenostech znovu?
S klidným svědomím mohu říct, že bych do toho znovu šla. Uvědomila jsem si, že se musím spolehnout jen sama na sebe, což člověku zvedne docela sebevědomí v tom zdravém slova smyslu. Když vám v koupelně tečou věci, které by tam téct neměly, tak si řeknete, že pokud jste se vypořádali s tímhle, tak pak už zvládnete všechno. (smích) Vystoupila jsem ze své komfortní zóny a naučila jsem se být sama se sebou.
Spousta lidí má problém být sama se sebou, myslíš, že tohle je dobrá zkušenost, dozvědět se něco o sobě?
Pro mě je v tomto směru Erasmus zkušeností k nezaplacení. Byla jsem hozena do světa, kde jsem nikoho neznala a musela jsem se spolehnout jen sama na sebe a zvyknout si, že trávím čas sama. Nedělá mi problém vzít sama sebe na oběd nebo na procházku a nepřijde mi to trapné. S kým jiným by ve finále člověk měl být než sám se sebou.
Přece jen ti musí chybět i tvoji blízcí. Jak se s odloučením vyrovnáváš?
Za mě je určitě zásadní komunikace, ale samozřejmě mi chybí objetí, pusa atd. Já jsem trochu blázen, ale pomáhá mi aplikace obimy, přes kterou můžu poslat rodině, příteli nebo kamarádům virtuální objetí či pusu. Využívám ji každý den a je moc hezký pocit vidět, že na mě doma taky myslí.
A na závěr, je ještě něco z ČR, co ti chybí?
Pivo z Lokálu. Přiznám se, že jsem si hledala na Youtube, jak to v Lokále vlastně vypadá, jak točí pivo a vzpomínala jsem na chvíle strávené u nich na terase. A rohlík. V životě jsem si neuvědomovala, jak moc je pro mě důležitý rohlík, dokud jsem nebyla bez rohlíku…
