Malé ostrůvky přírody v Plzni, kam lze vyrazit s knihou, sešitem či skripty nebo jen tak za relaxem a pohodou.
Ačkoliv má naše univerzita krásný kampus, může se stát, že se tvoru studujícímu po čase okouká a on zatouží poznat, jaké další možnosti trávení času na přírodní zeleni Plzeň nabízí. Jsem si jistý, že „komplex sadů“ táhnoucích se od Mlýnské strouhy až k Velkému divadlu nebo Borský park zná každý, proto se zaměřím na místa, jež bys bez projevení vlastní iniciativy možná ani neobjevil. Ani já nebydlím přímo v Plzni a mnou navštívená místa jsem si zpočátku vyhlédl jen podle mapy, takže i pro mě to byly cesty do neznáma. Mrkni, co všechno jsem objevil.
Luftova zahrada
Luftova zahrada, zvaná také Luftovka, se nachází na jižním okraji Plzně, vpravo za Tyršovým mostem směrem ven z města, ani ne půlhodinu chůze od borských kolejí. Hromadnou dopravou se sem nejpohodlněji dostaneš ze zastávky Tyršův most (linka 30 a mnoho dalších), případně Luftova zahrada (pouze linky 23 a 32).
Za vysokým dřevěným plotem se skrývá příkladná prvorepubliková rezidenční zahrada. Historie zahrady však sahá až do roku 1886 (pokud tě zajímá, přečti si víc třeba zde, je to rozhodně zajímavé čtení). Jestli si budeš chtít zahradu projít, zabere ti to minimálně půl hodiny. Doporučuji si ale dát načas, protože je tu opravdu krásně. Pokud si chceš odpočinout nebo se naopak něco naučit, můžeš využít některé z laviček, přinést si deku nebo si jen tak kecnout do trávy. Najdeš tu spoustu zajímavých rostlin i dřevin a zahradu zdobí také sochy a sošky starší i novější.
Za mě je Luftovka volba číslo jedna, má to však jeden háček. Zahrada je veřejnosti otevřena pouze každou první středu v měsíci, a to od 9:00 do 18:00 od dubna do října a od 10:00 do 16:00 po zbytek roku, proto je třeba návštěvu poměrně důkladně naplánovat. Doufejme, že do budoucna bude město Plzeň ohledně přístupnosti Luftovky vstřícnější.
Meditační zahrada
Pokud víš, kde se nachází Luftovka, nalezení Meditační zahrady pro tebe nebude nic těžkého – stačí přejít silnici. Až se ti to povede, pokračuj pořád rovně a za nějakých 5 minut jsi v cíli.
Ve srovnání s Luftovkou je Meditační (někdy též Hruškova) zahrada výrazně menší a při rozmanitosti zdejšího rostlinstva může na někoho působit trochu stísněným dojmem. U vstupu do zahrady se nachází Památník obětem zla, který zde společně se zahradou vybudoval politický vězeň Luboš Hruška. Památník je doplněn monumentální křížovou cestou sochaře R. Podhrázského. V zahradě lze rovněž nalézt stovky vzácných jehličnanů a dalších rostlin. Od vstupu po pravé straně se rozprostírá travnaté prostranství, které můžeš volně využít k různým bohulibým činnostem, na levé straně se nachází potůček a dvě jezírka obesetá pestrobarevným rostlinstvem.
Jediné, co musíš během návštěvy hlídat, je otevírací doba, která je však výrazně vstřícnější než v případě Luftovky. Letos je otevřeno od středy do neděle od 10:00 do 18:00, a to až do 15. října. Sice se tu platí vstup, ale se studentským průkazem jen 35 Kč, což je srovnatelné s jednou kávou v průměrné plzeňské kavárně.
Zemník
Park Zemník by mohl být volbou hlavně pro ty, kteří se raději dívají daleko do přírody než na městskou zástavbu. Nachází se na samém okraji Plzně za sídlištěm Košutka. Nejlépe se k parku dostaneš autobusem č. 30 ze zastávky Sídliště Košutka, případně od tramvaje č. 4 ze zastávky Severka.
Park je náspem rozdělen na dvě poloviny. Na polovině přilehlé k sídlišti najdeš několik laviček a dětské hřiště, které sice asi nevyužiješ, ale na skluzavce se klidně sklouznout můžeš, bytelná je na to dost. Na náspu se nachází vysoký dřevěný sloup s větrnou směrovou růžicí. Odtud se otevírá výhled na lesy okresu Plzeň-sever a právě na opačné straně pod vrcholem se rozkládají travnaté pláně, na kterých lze sedět, ležet, jíst, pít, číst, učit se nebo jen tak lelkovat. Park lze považovat i za výchozí bod pro nějaký delší pěší výlet, nedaleko od něj je možno napojit se na modrou turistickou značku vedoucí na rozhlednu Krkavec a dále na Třemošnou. V současné době se navíc pracuje na jeho rozšíření, což je skvělá zpráva.
Zapomenutá zahrada
Zapomenutou zahradu jistě není třeba představovat studentům ubytovaným na kolejích na Lochotíně, z kolejí to sem totiž mají doslova, co by kamenem dohodil. Pro ty ostatní je zahrada nejlépe dosažitelná od tramvajové zastávky Pod Záhorskem (linky 1 a 4).
Charakter zahrady napovídá, že dříve byla sadem. Zajímavostí ale je, že původní sad patřil plzeňské věznici, jejíž vězni si zde mohli pěstovat ovoce a zeleninu. Více o historii a další zajímavostech se dočteš na stránkách neziskovky ENVIC, která se od roku 2012 o zahradu v součinnosti s městem Plzeň stará, zároveň se však snaží zachovat její divoký charakter.
Cesta od tramvaje je poněkud krkolomná, pokud však hledáš klidné místo, kde tě nebude nic rozptylovat, pak sem jdeš správně. Na rozdíl od Luftovky nebo Hruškovky tu nenajdeš žádné strojené skalky, ale neboj, není to prales. Nachází se zde pár laviček, ale dostatek místa k posezení nabízí i udržovaný trávník. Celá zahrada leží ve svahu, na jehož úpatí je vybudováno dětské hřiště. Nepředpokládám ale, že by tu obvykle bylo nějak rušno. Za mě dokonalé místo pro relax i koncentraci, a opravdu blízko od centra.
Pár slov závěrem
Tady mé putování plzeňskou zelení končí. Byl jsem sám překvapen, kolik zajímavých míst jsem objevil, a to jsem se soustředil jen na tu část Plzně, která se rozléhá na západním břehu Radbuzy. A co ty? Zapomněl jsem zmínit některou z tvých oblíbených přírodních zašíváren? Neváhej nám napsat na náš Facebook nebo Instagram. Rádi se sami přiučíme, a pokud se někdy budeme k tomuto tématu vracet, pokusíme se tvé nápady zpracovat. Do té doby máš dost tipů pro to, abys nemusel jen sedět doma či na koleji, takže hurá ven!
