Vloni jsem zažila svoji premiéru a poprvé jsem se aktivně zúčastnila Prague Pride pochodu. Ač jsem sama cis-hetero dívka (moje biologické pohlaví je stejné jako můj gender), takže moje orientace není v rozporu s tím, co je stereotypně společností přijímáno jako ,,normální”, považuji za důležité podporovat práva LGBTQ+ lidí a dávat jim prostor. Poté, co se znovuobnovil Pilsen Pride, na kterém se podílelo mnoho lidí ze ZČU, jsem se dvěma z nich udělala rozhovor, ve kterém se můžeš dočíst zajímavosti o organizaci, ale i o účasti na Pilsen Pride. Na tuto událost, která zahrnuje nejen přednášky či průvod se můžete těšit 15.9.–17.9.2023.
Mé dotazy zodpověděli moji přátelé, Jan (řečený Honzík), student Fakulty pedagogické a Kai, queer a nebinární sociální pracovník, který miluje kočky a absolvent Fakulty filozofické.
Loni jste byli*y součástí týmu, který organizoval Pilsen Pride. Co pro vás bylo prvotní motivací pro zorganizování a znovuobnovení Pilsen Pridu?
Kai: Prvotní motivací pro mě byla možnost věnovat se aktivismu a bojovat za rovná práva pro všechny. To je něco, co jsem vždycky chtěl dělat. Neméně důležité pro mě však bylo vytvořit bezpečný prostor pro místní LGBTQIA+ komunitu.
Jan: Nejdříve to byla snaha obnovit v Plzni tradici téhle akce, která tu měla před pár lety těžké začátky a během covidu se úplně vytratila. Protože je podle mě důležité, aby se Pride konal i na jiných místech než v Praze.
Co pro vás osobně znamená Pride?
Kai: Pride jako pocit je pro mě sebejistota a neoblomná hrdost na to, kdo a jaký jsem. Pride, ve smyslu festivalu, je pro mě aktivismus, osvěta a boj za práva a postavení ve společnosti, ale taky pocit, že někam patřím, že jsem mezi „svými”, tedy lidmi, kteří žijí více či méně podobné zkušenosti jako já. Neposledně je to zábava, možnost seznamování se a užívání si života.
Jan: Safe space pro lgbtqia+ lidi. Vždycky jsem si myslel, že Pride je o tom ukázat, že máme určitou sílu a podporu a zasloužíme si tak svá práva. Ale vlastně je to asi spíš akce pro nás. O tom užít si jeden den bez předstírání, strachu, obklopeni lidmi s podobným nastavením a pohledem na věc.
Máte zkušenost i z Pride akcí v jiných městech (nejen organizační, ale i účastnickou)? V čem si myslíte, že je Plzeň specifická?
Kai: Skoro pravidelně se účastním Prague Pride (většinou jedné či dvou akcí a průvodu). Organizační zkušenost však mimo Plzeň nemám. Naše město je podle specifické tím, že má sotva jeden LGBTQIA+ podnik, a to tradiční gay bar, který však není mezi mladými queer lidmi příliš populární. Není tedy moc „kam jít”. Rovněž se pravidelně setkáváme s vlnou odporu ohledně našeho festivalu, jak online, tak fyzicky v den našeho průvodu.
Jan: Ano, byl jsem na Pridu v Praze jako účastník i jako dobrovolník.
Naučili*y jste se během organizace, ale i účasti něco, co vás formovalo ať už během studia, nebo během života?
Kai: Rozhodně. Hodně jsem se naučil o komunikaci s lidmi a o spoluorganizování několikadenní akce. Dost jsem si protrénoval asertivitu, což je podle mě opravdu cenná záležitost.
Jan: Samozřejmě, komunikace s městem a policií byla pro mě úplně novou záležitostí a ze začátku jsem byl ohledně ní dost nervózní. Stejně tak organizace lidí, v našem týmu, prostor a samotného průvodu bylo něco, co mi dalo dost.
Mnohdy lidé řeší přehnanou korektnost. Jaký je váš osobní postoj? Jak bych se měla chovat ke queer lidem citlivě a bude se na mě někdo zlobit, když např. použiju špatné zájmeno?
Kai: Tohle je hodně citlivé téma. Já si stojím za tím, že korektnost je velmi důležitá. Jazyk tvoří realitu a realita zpátky tvoří jazyk. Je tedy zásadní, abychom mluvili tak, jak chceme, aby vypadala a fungovala realita. Což by samozřejmě mělo být tak, aby se v ní všichni cítili komfortně a akceptovaně. Ideální se je člověka zeptat, s čím je sám/sama komfortní, jak si přeje, abychom ho/ji oslovovali a jaká označení jsou naopak přes čáru. A tyto věci prostě respektovat, případně se na další doptávat, když se časem ukážou.
Jan: Řekl bych, že o žádosti člověka být oslovován určitým způsobem bychom neměli mluvit na rovině nějakých vykonstruovaných kulturních válek, ale na rovině elementární slušnosti. Pokud já někoho požádám, aby mě oslovoval jako Jana a ne jako Honzu, nikdo se nad tím pravděpodobně nepozastaví. Řekl bych, že základem by mělo být projevit alespoň snahu. Čeština je složitý jazyk a má určitá pravidla, na které jsme zvyklí*é, takže lidem může nějaký čas trvat začít používat zájmena tak, jak jsou požádáni*y a rozhodně by neměli*y být odsuzováni*y za to, že v tom udělají chybu nebo jim proces potrvá déle. Všichni jsme lidé a všichni děláme chyby, důležité je snažit se mít vůči ostatním pochopení.
Co všechno vlastně obnáší a zahrnuje Pride? Je to pochod nebo jsou součástí ještě nějaké další akce?
Kai: Každý pride může mít jinou podobu. Typicky však zahrnuje průvod městem a další společenské akce, jako jsou například přednášky, promítání filmů, besedy, diskuze, ale také třeba speed dating, pikniky nebo hraní deskovek a podobně.
Jan: Součástí našeho Pridu v Plzni byly i přednášky ohledně různých specifických problémů, které LGBTQIA+ lidi trápí, tvorba transparentů, piknik a afterparty.
Závěrem:
Zmínila jsem, že Pride byl pro mě velice silný pozitivní zážitek. Ráda bych tak vysvětlila, jaká byla moje motivace pro sepsání tohoto rozhovoru a zapojení se do boje o rovná práva queer lidí. Překvapivě to, že i já jsem v duhovém spektru nebylo mojí hlavní motivací. Mojí hlavní motivací je především přesvědčení, že queer práva jsou lidská práva. Každý z nás zná někoho, kdo mezi LGBTQ+ lidi patří. A navíc jakožto učitelka vím i to, že mezi studujícími je nemalá část LGBTQ+ dětí. Podporujme (nejen tyto) menšiny a veďme společnost k co největšímu možnému respektu. Je přirozené, že se bojíme změn ve společnosti. Proto je důležité si připomínat, že queer lidé jsou stejní lidé jako jsme my. Každá pasivita nebo utlačování menšin se nám jednou může vymstít. Nikdy totiž nevíme, kdy se do podobné situace dostaneme my nebo někdo, koho máme rádi*y.
Respekt je jen jeden. Podpora diverzity je přínosná i pro lidi, kteří sami sebe identifikují mimo duhové spektrum. Proč? Protože vedením lidí k respektu k odlišnostem napomáháme i přijetí sami*y sebe. Jsme více otevřeni*y experimentům, posouváním našich hranic a vystupováním ze stereotypních škatulek. Mně např. pomohl respekt k trans* a nebinárním lidem ke smíření se s vlastním tělem. Dlouhou dobu jsem byla nespokojená se svým vzhledem a svým obličejem. Může to znít paradoxně, ale moje tvář pro mě byla příliš maskulinní. Když jsem se otevřela tématům, kterým se věnuje aktivismus spojený s LGBTQ+ lidmi, zjistila jsem, že každý máme mužské i ženské hormony. Že příroda není černobílá. Že každý má jiné romantické a sexuální preference. A že i přesto, že nezapadám do většinově přijímaných kategorií tzv. ženské krásy, neznamená to, že nemůžu být atraktivní a milovaná.
Autor fotky: Jan Švarc
