aneb Určitě se jednou stane, že si Lišák najde koníček, který se nebude učit sám z YouTube. Box jím ale není.
Narozdíl od mých ostatních obskurních koníčků nemusím vysvětlovat, co to box je. Ale podobně jako u zbytku mých ostatních koníčků jsem se do něj ponořil tak, že jsem se jej od začátku učil sám a bez trenéra. V tomhle článku ti přiblížím, jak s boxem můžeš začít i ty.
Jak jsem se k boxu dostal?
Vždycky mě bavila bojová umění, cesta tedy vedla přirozeně k boxu. A jak už jsem v několika článcích zmiňoval, nerad cvičím, takže capoeira je super náhražka kardia a box je skvělá náhražka posilování rukou a jádra. Možná si říkáš, že v tuhle chvíli už by pro mě bylo prostě jednodušší posilovat normálně, než investovat desítky hodin do učení se stále nových věcí, kterými si to posilování kompenzuju, pro mě to však není o výsledku, ale o cestě. A navíc jsou moje koníčky víc cool než zvedání činek.
Jak s boxem začít?
Jako vždycky, mimo svůj článek doporučuju kanál na YouTube, ze kterého jsem se sám učil, a tady tomu nebude jinak. Jestli máš zájem o box, určitě mrkni na Tonyho Jefferiese, je to bronzový medailista z OH v Pekingu 2008 a zatím jsem nenašel nikoho jiného, kdo by všechno ohledně boxu vysvětloval líp.
A teď už k samotnému způsobu, jak začít.
Co k boxu potřebuješ?
Boxovací pytle
Záleží na tom, do čeho budeš mlátit. Typicky najdeš v tělocvičnách dva typy boxovacích pytlů. Těžký a měkký. Pokud budeš chodit do regulérního fitka, tak s největší pravděpodobností narazíš na ten těžký pytel. Poznáš ho tak, že je „tvrdý“ a opravdu těžký, takže když do něj praštíš, nezačne lítat po celý místnosti. Tohle je ten typ pytle, na kterém chceš boxovat. Ten druhý, měkčí typ, je často přikotvený k zemi a i velmi malou silou ho odpinkneš daleko. Lidi ho používají na fitbox a na trénování kopů a dalších technik, kde potřebuješ spíš „referenční bod“, než odpor při úderu. Já tady budu mluvit jenom o těžkém pytli, protože jsem na něm začínal a technikám rozumím líp na něm, ale určitě najdeš návody, které budou učit box i na pytli měkkém. Jednoduše, najdi si fitko, které má těžké boxovací pytle a začni tam. Boxerské gymy úplně nedoporučuju, protože minimálně začátečníci bez trenéra se tam necítí moc příjemně – teď mluvím sice jenom za sebe a pár kamarádů, ale můj názor je, že na tohle je regulérní fitko prostě lepší.
Vybavení
Na začátku si musíš říct, co chceš v boxu trénovat. Typicky se boxuje s bandážemi (nejlepší jsou 4,5 metru dlouhé) a rukavicemi (nejčastěji se na boxovací pytel berou 14oz/16oz a na sparing 12oz; doporučuju ty 14oz). Výhoda boxu s rukavicemi je, že si neomlátíš ruce, neodřeš klouby a pravděpodobnost zranění zápěstí je nejmenší. Navíc si nemusíš hlídat, jak velkou silou budeš dávat údery, aby tě to nebolelo.
Já jsem začínal jenom s bandážemi a až později jsem přešel na rukavice. Výhoda boxování bez rukavic je ta, že zaprvé do toho nemusíš tolik investovat a hlavně si mnohem líp nacvičíš techniku úderů, protože i sebemenší špatné pootočení zápěstí bolí a dostaneš tím okamžitou zpětnou vazbu. Tohle je i hlavní nevýhoda. Nemůžeš dávat silné rány, musíš si šíleně hlídat techniku (já mám i přesto na rukou jizvy od špatných úderů, kdy jsem rukou přejel o hranu pytle a spálil si kůži). I přes to bych doporučoval začínat s bandážemi, dávat slabé údery a soustředit se jenom na techniku. Ano, nevypadá to tak cool a víceméně doporučuju metodu, u které je větší riziko zranění, ale stojím si za tím. Navíc, pokud chceš dělat box i kvůli sebeobraně, tak je dobré vědět, jak se tvoje ruka zachová při úderu bez polstrování.
Spoustu dotazů dostávám i na to, jak si ty bandáže správně zavázat; jednoduše si najdi video návod na YouTube. Všichni to vážou víceméně stejně s pár rozdíly a když zachováš pár základních principů, tak vlastně neexistuje špatná metoda.
Základní údery a pohyb
Konečně se dostáváme k tomu zábavnému. Co se týče postoje, většinou se učí postoj ortodoxní, tedy levá noha vepředu, pravá vzad, boxy trochu natočené doprava, tak na jednu hodinu, lokty u těla, pěsti u brady. Jsou ještě další postoje, jako Southpaw (jenom zrcadlově otočený) a třeba Philly Shell (hodně zaměřený na obranu), ale ten ortodoxní je naprostý základ.
Pohyb je na špičkách, vždycky začíná ta noha, která je blíž tomu směru kam jdeš (dopředu začíná přední noha, dozadu zadní…). Nikdy nepřekřižuj nohy. Jsou i složitější techniky, ale zatím se nauč tenhle základ.
V boxu jsou tři základní údery, který se většinou zapisují 1-2-3, tedy jab-cross-hook. Jab je úder přední rukou (tedy levou), který nemá být primárně silný, ale má ti „nabít“ druhý úder. Cross je ten „hlavní“ úder, který má být skoro vždycky silný a děláš ho tedy dominantní rukou (tedy zadní rukou). Síla tohohle úderu vychází především z rotace těla, tudíž nezapojuješ jenom ruku, ale celý trup a nohy a navíc ti „nabije“ třetí úder a to hook, nebo jak rádi říkají Češi v každém filmu do roku 1989 „levej hák“. Hook je úder levou rukou, který tentokrát nejde rovně, ale ze strany. Je to asi nejtěžší úder pro začátečníky. Co se týče síly, tak hook by měl mít taky plnou páru, ale zvlášť bez rukavic s tím opatrně, aby nedošlo ke zranění zápěstí.
Kryty
Kryty se na pytli trénujou špatně, protože proti tobě nejdou žádný údery. V rychlosti tady popíšu jenom základy. Nejlepší kryt je udělat krok dozadu. Když to nestíháš, tak se zaklonit. Když ani to, tak nejjednodušší je posunout ruku v postoji tam, kam míří rána. Když letí hák, zvednu ruku loktem dopředu a kreju si stranu hlavy a tak dále. Je i spoustu dalších technik, hlavní je třeba slip, kdy uhnu hlavou z přímé osy, abych doslova „vyklouznul“ úderu. Roll je trochu podobný a používá se hlavně jako úhyb hookům.
Jak říkám, kryty si moc nenacvičíš, ale pokud je chceš zapojit do tréninku, tak vždycky poté, co uděláš nějakou kombinaci úderů si představ, že ten poslední úder, který dáváš, letí proti tobě a udělej proti němu kryt. Když uděláš 1-2-3, tak proti tobě „jakoby“ letí soupeřův levý hák, takže kryješ pravé ucho, nebo uděláš roll doprava. Když uděláš 1-2, tak letí cross, takže buď uhneš dozadu, nebo uděláš slip doleva apod.
Pár slov závěrem
Existuje pár obecných pouček, které tady ještě zmíním. Nikdy neboxuj s palcem sevřeným v pěsti – zlomíš si ho. Nepřeháněj to se silou úderů. Bez sparingu se nenaučíš bojovat; je super mít v sebe důvěru a umět boxovat, kdyby někdy došlo na sebeobranu, ale pokud ti sparing nic neříká, tak pravděpodobně dostaneš na čumák. V sebeobraně je vždycky nejlepší utéct, pokud to jde. S každým úderem vydechuj – vážně, je to důležité. A samozřejmě, boxuj jen tak se vzduchem kdykoliv, kdy máš čas. Nikdo sice nechápe, co zrovna děláš, ale neboj, děláme to všichni.
Box je asi nejpřístupnější bojové umění a i když pro spoustu lidí (včetně mě) je dost nekomfortní jít do fitka a začít trénovat něco, co nikdy nedělali, snad jsem ti v tomhle článku poskytnul dostatečně informací, aby se kuráž vyrazit a začít boxovat dostavila. Box je opravdu zábava a jestli potřebuješ ze sebe něco vyventilovat, tak jít doslova do něčeho bezpečně mlátit je snad to nejlepší, co můžeš udělat.
A pokud se bojíš, že na tebe ve fitku budou lidi koukat, tak nemusíš. Sice se mi párkrát stalo, že mi při zvedání činek přišel nějaký machr říct, jak mám špatnou techniku, ale od té doby, co relativně silně a agresivně hodinu mlátím do boxovacího pytle, tak se ke mně tihle borci nějak nehlásí. Nechápu proč.
Foto by Kateřina Šmídová
