Studentské otazníky
Blog, Život na ZČU

Seznam se s The Foamies

Image

Zpěvákům „Foumíkům” jsou letos dva roky a já zavítal na jejich zkoušku, abych vyzpovídal jejich mistrné sbormistry.

Je půl osmé večer a já vcházím do budovy Fakulty pedagogické. Ve vestibulu vidím sedět ospale působící studentku a z vyšších pater slyším klavír. A právě po zvuku klavíru mířím do učebny, kde se mám setkat se členy pěveckého uskupení The Foamies a jejich sbormistry – Ladou Heřmanovou a Marianem Kováčem, kteří mi slíbili, že mi prozradí, kdo se vlastně skrývá za růžovými letáčky z nástěnek a menzy.

Kdo dostal nápad dát pěvecké uskupení dohromady?

Lada: To byl můj nápad, založila jsem to někdy v říjnu 2018. Říkala jsem si, že tady na ZČU nic takového není, jen pedagogický sbor, a tam, když chce člověk chodit, musí ho mít zapsán jako předmět na pajdě. Proto jsem si myslela, že by bylo fajn to tady založit.

Jak jsi na začátku hledala členy?

Lada: Sehnala jsem pár lidí, které jsem znala a o kterých jsem věděla, že zpívají. Pak jsme vyvěsili letáky a ozvalo se nám pár lidí, takže jsme to dali do kupy. Rovnou jsme spadli i do vystoupení. Vlastně hned za měsíc jsme museli někde zpívat, protože náš pianista chodil někam na ZUŠku a přišel s tím, že „My máme vánoční koncert, musíme tam vystupovat!”, tak jsme tam šli vystupovat. A od té doby se tak nějak držíme v počtu deseti lidí.

Máte podobný hudební vkus? Jak vybíráte skladby, které zpíváte?

Lada: Ne, vůbec ne. Může to být tak, že pokud má někdo nějakou písničku, kterou by chtěl zpívat, tak proč ne. Ale hodně lidí se tady jinak hudebně úplně míjí.

Marian: A taky mají všichni docela zkreslenou představu, co se vlastně v takovémhle tělese dá zpívat. Spousta lidí, co chtějí třeba dělat popový písničky, zjistí, že na to vlastně nemáme, protože to chce rozsah jako prase atd. Ale máme i takový bomby, co jsou úplně jinak tematizovaný. Máme židovskou písničku, máme irské tradicionály, nějaké chorálovky, moderní písničky, gospel, … Takže se snažíme dělat tohle všechno, ale asi nemáme podobný styl.

Lada: Já se vždycky snažím alespoň trošičku vyhovět všem, pokud je to reálné. A i když je to reálné, většinou se na to stejně musí udělat noty. Rozhodující slovo mám já, já přicházím s většinou písniček, ale zároveň říkám: „Když chcete něco zpívat, tak prostě řekněte a nějak to vymyslíme.”

Kdybyste teď zazpívali vše, co máte nacvičeno, kolik času by vám to zabralo?

Lada: Náš koncert máme naplánovaný na dvě hodiny, ale protože jsou tady i lidé, kteří se věnují hudbě víc, mohou si tam zahrát nebo zazpívat třeba dvě svoje písničky.

Marian: My dva a další dva členové tvoříme jádro. Spolu cvičíme ještě nějaké věci navíc, například něco na způsob Pentatonix.

Lada: Takže něco přes hodinu, možná hodina dvacet. Za dva roky je to podle mě docela dobrý na to, že nás postihl covid a tak…

Jak jste se vypořádali s dlouhou covidovou pauzou?

Lada: Zprvu jsme se snažili to dělat online tak, že jsme nahráli hlasy a poslali to lidem, aby se naučili svůj hlas. Ti nám to pak nahráli a my to chtěli dát dohromady.

Marian: Dávat ty hlasy dohromady bylo hrozný, ale alespoň to lidi vybičovalo k tomu, aby cvičili doma. Při tom fakt největším ohnisku jsme nezkoušeli naživo.

Lada: Protože ono tady i hodně lidí není z Plzně, a tak. Když to nějak polevilo, tak jsme trochu začali zkoušet, protože jinak by to člověk fakt úplně zapomněl.

Marian: Největší rána asi byla to, že nám zavřeli zkušebnu, takže jsme neměli kde zkoušet. Proto jsme hledali nový prostory. Zkoušeli jsme i venku, vymýšleli jsme různé hovadiny, aby lidi vůbec zpívali.

Lada: Vlastně hned po tom covidu, když už to trošku šlo, jsme měli koncert na Noci kostelů, takže to byl docela masakr, ale nějak jsme to zvládli.

Nabíráte stále nové členy? Které hlasy by se vám hodily nejvíce?

Lada: Teď teda trošičku sháníme, hodí se nám hlavně kluci.

Marian: Problém je, že máme vždy vlnu prváků, co se přidají, ale nakonec při zkouškovém zjistí, že se musí učit, nemají na to čas a nedokáží tomu nic obětovat. Z každé té vlny k nám třeba nastoupí šest lidí, ale za tři měsíce nám z toho zůstanou dva. A takhle postupně stavíme ten „core” už ty 2 roky.

Vánoce bývají pro hudebníky žně. Jak to máte vy? Těšíte se na ně?

Lada: No jasně! A můžeme vás rovnou pozvat i na naše vánoční koncerty. 28. listopadu od 17:00 zpíváme u rozsvícení vánočního stromečku ve Štěnovicích. 4. prosince se na nás můžete přijít podívat do Plzně přímo ke stromečku na náměstí Republiky, zpíváme od 14:00.

Protože bylo už skoro devět večer a my nechtěli zdržovat pana vrátného dlouho v práci, rozloučili jsme se s tím, že se někdy potkáme i na koncertě. A já doufám, že tam uvidím i tebe, protože jen z toho, co jsem slyšel na zkoušce, je mi jasné, že koncerty musejí stát za to! A aby ti v budoucnu žádný neunikl, můžeš uskupení sledovat na Facebooku či Instagramu. A pokud stále nevíš, co si pod jejich tvorbou představit, mrkni na ukázky na jejich Youtube kanál. Zpěvu zdar!

Pokračujte ve čtení