aneb Další Lišákův koníček, který zase nějakým zázračným způsobem souvisí s hudbou. Jak to dělá? Nikdo neví.
O Vánocích jsem si koupil cajón, protože jsem se chtěl naučit na perkusi a nebavilo mě všude na jamy tahat kytaru. Myslím si, že cajón je asi nejjednodušší „funkční“ (hned vysvětlím) perkusivní nástroj a pokud chceš začít hrát i ty a bicí souprava je pro tebe moc (děsivá nebo drahá), tak cajón je přesně pro tebe.
Co to vlastně je?
Než začnu popisovat cajón a vysvětlovat, co jsem myslel tím slovem „funkční“, uvedu napřed koncept perkusivního doprovodu písniček. Bicí souprava má hodně částí, ale k naprosto základnímu doprovodu každý bubeník potřebuje víceméně jenom tři, které používá nejčastěji. Kopák (kick), virbl (snare) a „hajtku“ (hi-hat) nebo-li hluboký zvuk, výrazný zvuk a něco na výplň mezi. Určitě tě hned napadlo, že k tomu vlastně nepotřebuješ bicí soupravu. Když si zkusíš pustit třeba We will rock you od Queenů, na každý kick dupneš do země a na každý snare tleskneš (dup, dup, tlesk), uvidíš, že to plní dost podobnou perkusivní funkci. Určitě ne stejnou jako bicí, ale když bude jedna kytara a pět lidí, kteří dupou a tleskají, tak to bude znít dost dobře (zvlášť pokud všichni budou dupat a tleskat do rytmu stejně).
A teď se dostáváme k tomu, co jsem myslel tím slovem „funkční“. Cajón umí velmi dobře vyplnit funkci těch tří základních úderů a proto je „funkční“, narozdíl třeba od takových těch dřívek, která na základní škole dávali učitelé na hudebce dětem, které neuměly zpívat. Cajón je navíc kompaktní a přenosný, takže je super na takové to hraní s kamarády bez nutnosti patnáctiminutového sestavování celé bicí soupravy.
No, a jak ten cajón vlastně funguje a vypadá? Je to vlastně kvádr, který má vzadu kulatou díru a vepředu desku, za kterou jsou uvnitř struny, o které deska vibruje a vydává specifický zvuk (hlavně pro ten snare). Cajón bez strun by byla jenom dřevěná krabice a bez díry vzadu by nebyl skoro slyšet. A vyslovuje se to [kachón], ne [čajón] ani [cachón]. Dík.
Jak se na to teda vlastně hraje?
Nejjednodušší je si na jeden sednout a trošku si ty zvuky najít, ale v zásadě je to úplně jednoduché. Na cajón si sedneš tak, aby byla přední deska mezi tvýma nohama. Kick se dělá tak, že otevřenou dlaní praštíš zhruba doprostřed horní poloviny cajónu. Snare uděláš úderem prsty (nataženými prsty; nekrčíš je, jenom nepoužiješ dlaň) blízko horní hrany cajónu. Na každém cajónu je to místo trochu jinde, ale jednoduchá poučka je, že když dáš ruku vertikálně k zemi prsty dolů, tak by měly prsty od kloubů dál být na cajónu a dlaň s palcem nad deskou. Zní to složitě, ale jakmile si na cajón sedneš, tak budeš hned vědět, co dělat. A hi-hat je v podstatě cokoliv mezi těmito hlavními dvěma údery. Na cajónu se tomu ani neříká hi-hat, ale spíš ghost notičky (noty, které se sice ozvou, ale mají být tak nevýrazné, že jsou opravdu spíš jako duchové). Já je dělám třeba tak, že prsty hraju „jakoby“ snare, ale ten úder udělám o dost tišší a míň výrazný, takže je to opravdu spíš výplň prostoru, než samostatný úder.
Základní groovy
Když se hudebníci nudí, tak se začnou jeden druhého ptát, jak definovat význam slova groove. Nikdo to neumí a každý dá překvapivě odlišnou odpověď, ale zároveň všichni přesně ví, co to znamená a cítí to stejně. Je to fakt zvláštní. Já se tedy tady o definici pokoušet nebudu, ale groove pro účely tohohle článku chápej jako „co se tam hraje“.
Naprostá většina písniček na světě se dá zahrát jedním groovem a to je „bum-čvacht“. Má i jiná jména, ale každý hudebník rozumí bum-čvacht. Proč se to tak jmenuje? No, kick je bum a snare je čvacht. Yup. Většinu písniček počítáme ve 4/4, takže na první dobu bude kick, na druhou nic (nebo ghost notička či hi-hat) na třetí snare a na čtvrtou zase nic. Přemýšlím, že asi nejjednodušší způsob jak to zapsat je: kick-2-snare-4. Pokud je pro tebe těžké si to podle toho představit, pusť si Back in Black od AC/DC (nebo vlastně jakoukoliv jejich písničku) a zaměř se na bicí. Možná tě překvapí, jak se tam vlastně skoro nic jiného než ten bum-čvacht neděje.
Ještě tu v rychlosti zmíním další groovy, ale už je nebudu podrobně vysvětlovat, abychom šetřili papír. Další známý je „4 on the floor“ který bývá často u taneční hudby, kde kick je na každou dobu. Slyšet to můžeš například v songu Viva la Vida od Coldplay. Každý další groove je víceméně jenom variace na bum-čvacht – jako příklad si můžeš poslechnout třeba groove na reggaeton v Despacito od Luis Fonsi (nejlíp je to slyšet od 1:03 dál) nebo další variaci na bum-čvacht v Supermassive Black Hole od Muse, kde ten druhý kick je před dobou.
Ještě pár věcí závěrem
Už znáš víceméně všechno, co potřebuješ k tomu začít hrát na cajón. Pár věcí, se kterými se možná také setkáš:
Break – je něco, co „rozbije“ tu strukturu groovu a typicky se hraje třeba v přechodu ze sloky na refrén, aby to ten přechod zvýraznilo.
Štětky – jsou takové paličky, které nejsou ze dřeva, ale na konci mají právě štětky a vydávají mnohem měkčí zvuk. Pozor, když si je budeš kupovat na cajón, pořiď si ty speciální na cajón, nikoliv kovové na bicí – nejen, že by ti to poškrábalo desku, ale ještě by to znělo i divně. No, a to je všechno. Teď jsi ready sednout na cajón a začít hrát. Já se to učil tak, že jsem si pustil tutoriály na YouTube, pak jsem poslouchal písničky a snažil se zahrát to, co tam je. Přijde mi to jako nejjednodušší a nejzábavnější metoda, rozhodně zábavnější než si koupit knížku o groovech a cvičit s metronomem. A jestli máš kamaráda bubeníka (jako já), tak ho popros, jestli by tě nenaučil základy, případně ti ten cajón nepůjčil. Cajón stojí okolo tří tisíc korun, takže to není tak obří investice do hudebního nástroje jako třeba do kytary (věř mi, znám to).
Foto by Kateřina Šmídová
